Přijaté příspěvky

Níže naleznete anotace jednotlivých příspěvků zařazených do panelů. Řazení příspěvků je i nadále upravováno dle časových preferencí jednotlivých účastníků a nemusí odpovídat konečnému programu.

Panel A1, A2 Dějiny české aktuální sociologie
Mgr. Miroslav Paulíček, Ph.D.

A1
Vít Horák, Ph.D.:
Konflikt vědy a lidské zkušenosti na příkladu 'aktuálního tématu'

V příspěvku budu vycházet z toho, že požadavek na aktuálnost tématu je požadavkem samozřejmým, dlouhodobě a konzistentně nárokovaným v recenzních posudcích na sociologické texty a hodnoceních různých druhů. Tvrdím, že tento požadavek nelze zdůvodnit s ohledem na standardní epistemologii vědy, protože odporuje zcela základní představě, že věda má od všeho případného odhlédnout směrem k hlubším strukturám v pozadí. Tvrdím, že požadavek aktuality proto vychází spíše z našeho bytí ve světě, z naší účasti na společnosti jakožto lidí-občanů. V příspěvku rozeberu, jakým způsobem je tento požadavek v konfliktu s požadavky věděckého provozu.

Mgr. Jakub Mlynář, Ph.D.:
Jak se píše dnešek: Diskurzivní konstituce aktuálnosti

Příspěvek podá přehled základních způsobů, jimiž se v sociologicky orientovaných textech dosahovalo a dosahuje jejich „aktuálnosti“. Jaké textové a diskurzivní prostředky sociologové jako autoři využívají, aby dali najevo, že jejich text se váže k něčemu „aktuálnímu“? Co činí sociologický text „aktuálním“ nebo „neaktuálním“? Docházelo v tomto ohledu během století československé a české sociologie k proměnám způsobů diskurzivní konstituce aktuálnosti? Ve snaze zodpovědět tyto otázky předložím výsledky rozboru vzorku českých sociologických textů z let 1918–2018. Ukáži, že k aktuálnosti textů se přistupuje jako ke specifickému kritériu jejich hodnocení a vlastního opodstatnění. Na jedné straně lze hodnotit a proklamovat aktuálnost _vědeckou_, která souvisí s vnitřní dynamikou sociologie jako vědy a jež pro svou konstituci v podstatě nevyžaduje konkrétní společenskou realitu coby předmět zkoumání. Zakládá se na výpovědi o „aktuálních problémech sociologie“, ať už jde o problémy teoretického či metodologického rázu. Určité teoretické, konceptuální či metodologické přístupy tak mohou být hodnoceny jako „již neaktuální“, „znovu aktuální“ atd., s ohledem na vnitřní vývoj sociologie. Na druhé straně lze identifikovat aktuálnost _společenskou_, která je založena na promlouvání sociologie o „aktuálních problémech společnosti“. V tomto ohledu při hodnocení aktuálnosti určitých témat postupně narůstá význam „společenské diskuse“, tj. do jaké míry je dané téma reflektováno v médiích. Sociologie v takovém případě usiluje o to, aby specifická témata současnosti včas zachytila a prozkoumala. Obě základní formy podrobněji popíši z historizující perspektivy a podrobím přitom diskusi i jejich vzájemnou provázanost.

PhDr. Markéta Sedláčková, Ph.D.:
Aktuálnost rozervanosti moderního člověka dle TGM

Masaryk sociologii považoval vědu, která má přinášet poznatky k praktickému politickému jednání. Témata jeho sociologického zájmu odrážela aktuální společenské problémy: sebevražednost, sekularizace, ustavování nového státu, ideje komunismu a demokracie. Přestože spojení vědeckého bádání s dobovým společenským děním mohlo vést k neaktuálnosti pro další generace, opak je pravdou. Domnívám se, že nadčasovost mnohých Masarykových sociologických úvah nespočívá nutně ve „vědecké exaktnosti“, ale spíše v citlivosti k problémům moderní společnosti a niterném osobním zaujetí.
Aktuálnost Masarykova myšlení ilustruji ve svém příspěvku na jeho analýze moderního člověka. Masaryk vychází z tvrzení, že rozšířeným způsobem uvažování v moderní společnosti je, že člověk inteligentní a pokrokový nepotřebuje již řešit náboženské otázky. Sám považuje pád zkostnatělých církevních autorit a vzestup individualismu a samostatného myšlení založeného na vědeckém základě za pozitivní. Na druhou stranu si všímá, že rozpadem tradiční společnosti modernímu člověku hrozí ztracení se v bezbřehé myšlenkové svobodě, bez vedení, bez ukotvení v pevném světonázoru. Tato rozervanost je dle něj jednou z klíčových příčin sebevražednosti. Za důležité proto považuje vrátit tzv. polovzdělané společnosti, tedy omezené na vědění rozumové, opět duchovní rozměr, propojit vědu, která věci především dekonstruuje, s vírou, která věci spojuje a vytváří smysluplný celek.
Vědecké vynálezy a postupy o jejichž užití nedokážeme z morálního hlediska rozhodnout, nárůst počtu duševních chorob, které poukazují na rozháranost duše (post) moderního člověka, deprivatizace náboženství, která má své ambivalentní podoby. Tento výčet poukazuje na skutečnosti, že Masarykovy více než sto let staré úvahy jsou stále či opět aktuální.

A2
PhDr. Dušan Janák, Ph.D.:
Sociologický žurnalismus jako žánr aktualizace sociologie?

V příspěvku autor představuje návrh typologie sociologické teorie a sociologický žurnalismus vymezuje vůči obecné sociologické teorii, konkrétní sociologické teorii a metateorii oboru. Uvádí příklady z počátků sociologie i z její současnosti především v českém a středoevropském kontextu. Zároveň se zamýšlí nad tím, že sociologický žurnalismus přivádí sociologii na jednu stranu k aktuálním společenským problémům, na stranu druhou přispívá k archaizaci sociologického vědění.

doc. Marek Skovajsa, Ph.D.:
Vliv Gustiho rumunské sociologické školy na českou sociologii

V dějinách sociologie se traduje jako samozřejmost, že československá sociologie meziválečného období byla ovlivněna rumunskou sociologickou školou tzv. monografického výzkumu, kterou založil a vedl Dimitrie Gusti. Zatím se však nikdo nepokusil tento vliv zachytit na základě publikací a dalších dokumentů. V tomto příspěvku představím výsledky své studie zachycující vliv Gustiho školy na českou sociologii podle textů v sociologických časopisech a knižních publikací. Jedná se o zajímavý případ jednosměrného vlivu jedné národní sociologie na druhou, přičemž ani jedna nepatří k dominantním evropským nebo světovým centrům. Recepci Gustiho školy bránil negativní pohled na sociografii (deskriptivní přístup tvořící metodický základ gustiovské monografie) u významnějších československých sociologů. Doklady hlubší znalosti bukurešťské monografické školy v Československu se začínají objevovat až koncem meziválečného období a působením zásadních politických proměn let 1938-1948 se její vliv nemohl výrazněji projevit. Pokud se tento vliv měří konkrétními publikacemi, v české sociologii (na rozdíl od sociologie slovenské) byl velmi malý.

Miroslav Paulíček, Ph.D.:
Co všechno bychom měli vědět o společnosti, ale bojíme se zeptat Chalupného?

Sociologické popularizační knihy obvykle kombinují poznatky s univerzálnější platností (obvykle pocházející již od klasiků) s aktuálními tématy, teoriemi a daty – pochopitelně se snaží vysvětlovat fenomény významné pro určitou současnost. Aktuální témata se ovšem příliš nemění, což je zřejmé, podíváme-li se již na text Emanuela Chalupného Sociologie pro každý den. Spíš než témata se mění rozsah jejich zpracování a ideový obsah, což je věc do značné míry závislá na osobnosti autora, ale nejen. Cílem příspěvku bude srovnání aktuálních témat z vybraných českých popularizačních publikací počínaje Chalupným přes 60. léta až po knihy aktuální pro 21. století.

Panel B1, B2  Novinky v metodologii sociálně vědního výzkumu
PhDr. Ing. Petr Soukup, Ph.D.

PhDr. Ing. Petr Soukup, Ph.D.:
Aktuální výzvy kvantitativní metodologie (nejen v ČR)

Příspěvek se zamyslí nad úrovní metodologie v sociálních vědách (zejména v sociologii) v ČR jak v publikovaných výstupech, tak při přípravě budoucích výzkumníků. Vyjde přitom z analýz publikovaných statí a obsahové analýzy výuky v české sociologi, psychologii, politologii a pedagogice. Dále představí základní aktuálně řešené problémy v kvantitativní metodologii (zejména chybějící data, srovnatelnost měření, kategoriální data místo spojitých a jiné problémy z oblasti teorie měření, nadměrné a chybné užívání statistických testů, problémy zkreslení odpovědí, velká data a síťová data) a poukáže na možnosti jejich řešení, které pak detailněji představí jednotliví panelisté.

PhDr. Petra Anýžová, Ph.D.:
Nový přístup v testování ekvivalence měření subjektivní osobní pohody

Ekvivalence měření je nutným předpokladem pro smysluplné srovnávání sociálních jevů mezi zeměmi. V současnosti rozlišujeme tři základní úrovně této ekvivalence měření: konfigurální, metrickou a skalární. Naneštěstí dosáhnout nejvyšší úrovně skalární ekvivalence mezi mnoha skupinami je v praxi téměř nedosažitelné. V posledních několika letech navrhli Muthén a Asparouhov na základě moderní Bayesovské statistiky nový statistický přístup k měření „přibližné“ (approximate), namísto „přesné“ (exact) ekvivalence, která však stále splňuje základní podmínky ke smysluplné komparaci jevů. V duchu tohoto nového statistického přístupu budou v tomto příspěvku prezentovány výsledky testu mezinárodní „přibližné“ srovnatelnosti škály měřící pozitivní a negativní emoce, které indikují úroveň hédonistické dimenze osobní pohody (hedonic affective wellbeing). Příspěvek využívá data z třetí a šesté vlny mezinárodního šetření European Social Survey. Prokazuje, že po úpravě originální škály z dostupných položek umožňujících měřit pozitivní a negativní emoce dosahují tyto škály „přibližné“ skalární ekvivalence a jsou srovnatelné napříč všemi participujícími zeměmi ve třetí i šesté vlně ESS, dokonce dosahují také časové ekvivalence napříč těmito vlnami. Měření a mezinárodní srovnávání subjektivní osobní pohody je často založeno na porovnávání průměru jednoduché otázky na životní spokojenost a štěstí, což zcela odporuje sofistikovanému využívání baterií výroků, které umožňují detekci náhodných a nenáhodných chyb při měření kvality a validity položek. Tento příspěvek má poukázat na skutečnost, že tento přístup je zastaralý, čemuž by měla být věnována při měření subjektivní osobní pohody značná pozornost.

doc. PhDr. Jiří Buriánek, CSc. - Mgr. Lucie Špráchalová:
Lze považovat dotazování na násilné sexuální praktiky za citlivé téma?

Příspěvek čerpá ze zkušeností reprezentativního šetření české veřejnosti v roce 2017, v němž se respondenti mohli na závěr dotazování rozhodnout, zda odpoví na otázky k tématu dobrovolného násilného sexu (jedna položka tohoto zaměření se objevila již v předchozí části). Použitý filtr lze považovat za indikátor ochoty odpovídat na přece jen citlivé téma, takže je na místě otázka, zda je neochota odpovídat něčím podmíněna. Blok otázek se rozhodly odpovědět dvě třetiny dotázaných, což představuje pozitivní zjištění už s ohledem na náročnost dotazníku (omnibus, počet proměnných a délka rozhovoru, i když bylo použito CASI). Ochota odpovídat prakticky není determinována ani faktory sociálního postavení, ani vybranými psychologickými dispozicemi. Jediným prediktorem větší ochoty odpovídat zůstává v logistické regresi potvrzený sklon jedince k riziku a nekompliantnímu jednání, což se odráží i v korelacích s liberálními postoji (mírně vyšší tolerance prostituce, kouření marihuany či nelegálního kopírování CD). Určitou roli v odmítnutí hraje i věk nad 65 let. Při rozšíření analýzy se projeví vazba na postoj k tématu: častěji nechtějí odpovídat ti, kdo považují konsenzuální násilný sex za násilí, ani zde však nejde o zcela jednoznačný vztah. Otázkou zůstává, zda se již neprojevuje jistá legitimizace tématu v české společnosti, anebo zda jde jen o jakousi obecnou otevřenost názorově liberální české společnosti nebo o atraktivitu témat spojených se sexualitou.

Mgr. et Mgr. Paulína Tabery - Mgr. Matouš Pilnáček:
Problematika volebních modelů ve vícestranickém systému: případová studie voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2017

Tematické zaměření: Volební modely se zpravidla potýkají se dvěma typy nejistoty: první se týká volební účasti, tedy toho, kdo se nakonec voleb zúčastní, a druhý se týká otázky, kterou stranu, nebo kandidáta si dotyčný vybere. Měření a konečný odhad tohoto rozhodnutí jsou navíc mnohem obtížnější ve vícestranických systémech. Náš příspěvek se na příkladu voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2017 zabývá oběma problémy, tedy validním měřením deklarované volební účasti i měřením volby konkrétní strany.
Metodologické řešení: Použitá data pochází z projektu Naše společnost Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR (CVVM). V této studii byl kvůli validizaci volebního modelu kromě standardního šetření CVVM realizován panelový výzkum, kdy se respondenti z říjnového výzkumu, který probíhal před volbami, účastnili také povolebního CATI šetření.
Cíle a závěry: Testovali jsme čtyři způsoby měření deklarované volební účasti: tradiční čtyřbodovou škálu užívanou v šetřeních CVVM, desetibodovou škálu, Perry-Gallup index a čtyřbodovou škálu kombinující deklarovanou volební účast a proměnnou mapující respondentovo minulé volební chování. Ke stanovení volební účasti jsme použili jak cut-off přístup, tak pravděpodobnostní přístup. K určení volby konkrétní politické strany jsme testovali dva možné přístupy: prvním je použití jednoduché otázky, druhým pravděpodobnostní přiřazení založené na dalším doptávání ohledně zvažovaných stran a na jistotě volby první deklarované strany. Na základě této validizace výsledný model používá jednoduché určení deklarované volební účasti a pravděpodobnostní rozdělení hlasu mezi všechny zvažované strany u nerozhodnutých respondentů, což považujeme za vhodnou strategii ve vícestranických systémech.

PhDr. Oldřich Čepelka:
Indexy aktivního stáří a kvality života a možnosti jejich využití

V souvislosti s demografickým vývojem, s vývojem tematického okruhu dnešní gerontologie, s aktivitami Světové zdravotnické organizace a dalších institucí vznikaly a etablovaly se koncepce aktivního, zdravého, úspěšného, produktivního, pozitivního „a dalšího“ stárnutí a stáří. Hospodářská komise pro Evropu OSN (UNECE) přišla roku 2015 s indexem aktivního stáří (AAI), který umožňuje srovnávání států podle řady indikátorů z oblasti zaměstnanosti, nezávislého, zdravého a bezpečného života, účasti na životě společnosti a podmínek pro aktivní stárnutí. Přes běžné využívání AAI v odborných a politických analýzách a diskusích vzbudila koncepce a také interpretace AAI také odbornou kritiku. Příspěvek chce ukázat na slabá místa AAI a konfrontovat AAI s různými přístupy k měření kvality života ve stáří. Definuje pojem individuálního indexu aktivního stáří a naznačuje možnosti jeho zjišťování.

Mgr. Tomáš Diviák:
Není hvězda jako hvězda: identifikace klíčových aktérů v sociálních sítích

Koncept centrality a s ním související míry centrality jsou nejen známé a hojně používané v analýze sociálních sítí, jsou navíc i výpočetně přístupné. To však neznamená, že je snadné je správně aplikovat. Tento příspěvek si klade za cíl jednak představit nejpoužívanější míry centrality, ale především upozornit na problémy spojené s jejich aplikací a nastínit možná řešení. Představeny jsou čtyři míry centrality: stupeň, mezilehlost, blízkost a vlastní vektor. Mezi nejpalčivější problémy s jejich aplikací patří neadekvátní operacionalizace, „hacking“, nemožnost zachytit nejistotu a interdependence hodnot při jejich statistické analýze. Jako možná řešení těchto problémů jsou představeny typologie toků umožňující transparentní operacionalizaci a tzv. poziční přístup umožňující konceptuálně i výpočetně rigorózní přístup k definici měr centrality. V závěru jsou nastíněny výzvy pro centralitu jako koncept i její měření v podobě multiplexních, longitudinálních a bipartitních sítí a zohlednění atributů.

Panel C1, C2 Sociologie v době populismu
prof. PhDr. Dušan Lužný, Dr.

C1
Dino Numerato, Ph.D.:
Reflexivita a sociální změna v post-reflexivní éře

Tento teoreticky laděný příspěvek nabízí diskusi vztahu mezi reflexivitou a sociální změnou. Četné sociologické diagnózy od počátku 90. let představovaly reflexivitu jako distinktivní znak pozdně moderních společností a zdůrazňovaly transformační potenciál reflexivního jednání. Reflexivní jednání bylo více či méně explicitně spojováno s kapacitou kritizovat sociální řád; coby svého druhu emancipační jednání bylo spojováno se sociální změnou. Tento příspěvek vyzývá ke znovu-promýšlení role reflexivního jednání s ohledem na proměňující se makro-sociální kontext, který můžeme charakterizovat jako post-reflexivní éru. Příspěvek vychází z předpokladu, že v post-reflexivní éře dochází k rozšiřování reflexivních sociálních praxí i do těch sfér společností, v nichž se dříve objevovaly jen zřídka. Příspěvek tak problematizuje teze, které reflexivní jednání více či méně explicitně spojují s „emancipační“ sociální změnou, jež se opírá o kritiku sociálního řádu. Příspěvek naznačí, že v kontextu post-reflexivní éry dochází k prolínání reflexivních a reflektovaných sociálních světů. Reflexivita je stále častěji uskutečňována jako rutinní, strategická a předpověditelná sociální praxe, jež přispívá k reprodukci sociálního řádu, spíše než jako neočekáváné sociální jednání, které problematizuje sociální řád a přispívá k sociální změně.

doc. Marek Skovajsa, Ph.D.:
'Lid' vs. politický pluralismus v populismu

Již řadu let jsou v české politice úspěšné politické strany, které vystupují jako alternativa k tradičním stranám a elitám. Tyto strany bývají označované jako populistické, ale co to znamená? Podle J.-W. Mullera je znakem populismu odpor k elitám, ale vedle toho a především nárok být jediným pravým reprezentantem lidu. Populismus je nejen bytostně antielitářský, ale také antipluralistický. Především jako hnutí proti politickému pluralismu je hrozbou pro liberální demokracii. Jsou české strany, které odborná literatura a novinářské komentáře označují jako populistické, skutečně ohrožením pro pluralismus? Jaké sociální mechanismy a způsoby myšlení podporují antipluralismus v současné české politice? Ve svém příspěvku se budu touto otázkou zabývat s využitím empirických dat a teoretických argumentů.

prof. PhDr. Silvia Miháliková, Ph.D.:
Prejavy a formy populizmu na Slovensku optikou politickej symboliky

Poznanie, vnímanie a interpretácia spoločenskej reality je úzko spätá so symbolikou. Politika je kondenzované vyjadrenie symbolických významov ekonomiky, kultúry, preferovaných hodnôt, noriem a orientácií ľudského správania. Hoci v politike ide o mocenské vzťahy, málokedy je spätá s priamym použitím sily, väčšinou ide o jej symbolické kontexty. Porozumieť spoločnosti a politickým procesom vrátane rastúceho nástupu prejavov populizmu vyžaduje pochopiť ako symboly vstupujú do politiky, ako politickí aktéri vedome alebo nevedome manipulujú so symbolmi a ako sa symbolická stránka politiky dotýka materiálnych záujmov politickej moci. Odkiaľ sa vzali symboly? Čo znamenajú pre život spoločnosti a prečo?
Významnú úlohu v symbolickej komunikácii populistických ideí zohrávajú vo verejnosti mocenské elity. Pravidelnou organizáciou a aktívnou účasťou na spomienkových rituáloch, oslavách významných výročí a rôznych verejných zhromaždeniach dokážu vybrať z celého radu mýtov a rituálov tie, ktoré zodpovedajú ich politickým preferenciám. Vyzdvihujú určité historické osobnosti, udalosti, stavajú pamätníky, osadzujú pamätné tabule atď. Politické a intelektuálne elity určujú obsah verejného diskurzu v médiách, v parlamentných diskusiách, dokážu zasahovať do obsahu učebníc, reforiem školského systému, každodenného života a pod.
Cieľom príspevku bude ukázať ako populistické strany, hnutia a rôzne zoskupenia a ich predstavitelia narábajú s prostriedkami a nástrojmi symbolickej politiky pri presadzovaní vlastných záujmov a získavaní voličskej podpory.

C2
doc. PhDr. Kateřina Nedbálková, Ph.D.:
Kdo (ne)jsou dnešní dělníci?

S oporou rozhovorů se stavebními dělníky, učni, a bývalými zaměstnanci velkého státního podniku, si v příspěvku všímám toho, co znamená dělnictví a třída ve společnosti, která je často sociologicky i laicky považována za beztřídní. Soustředím se na to, jak vnímají hodnotu práce pro svůj život a sebepojetí lidé v profesích (či školách) spadajících do kategorie dělnická třída, a jak se toto sebepojetí liší dle generace, genderu a konkrétního typu práce. Věnovat se budu také tomu, vůči jakým kategoriím a skupinám se dělníci vidí v opozici i srovnání.

PhDr. Michal Tošner, Ph.D.:
Krajně pravicový populismus od počátku evropské migrační krize a jeho vliv na další politické směřování ČR: diskurzivní analýza

Příspěvek se zaměřuje z diskurzivního hlediska zaměřuje na vztah diskursu a společenské diferenciace. Specificky se zaměřuje na pravicový populismus, který je v českém politickém prostředí rozvíjen od roku 2015, tj. s počátkem evropské migrační krize (2015). Na základě studia politických, veřejných a mediálních diskurzů (kritická diskursivní analýza) bude zkoumáno působení „politiky strachu“ (Vodak) na českou veřejnost. Zachycení politické logiky pravicového populismu, se zaměřuje na společenské podmínky, které umožnily jeho vzestup na straně jedné, a na jeho důsledky pro sociální prostor na straně druhé. Dále bude skrze koncept populismu Ernesto Laclaua bude tematizována ideová restrukturace táborů v českém politickém prostředí a české společnosti. Centrální tezí příspěvku je, že pravicově-populistické diskursy zformovaly anti-institucionální a autoritářský „lidový subjekt“, jenž se dále reprodukuje podél konstituované hranice. Bude posuzováno, jak tento stav „rozštěpené společnosti“ ovlivnil volby do poslanecké sněmovny (2017) a prezidentskou volbu (2018). V závěru bude kriticky hodnocena vhodnost či nevhodnost „populismu“ jakožto pojmu a teorie pro sociologický výzkum a naopak bude posuzováno, co může sociologická teorie a výzkum využít ke studiu populismu, jakožto sociálního jevu a čím by mohli či měli sociologové nabídnout české společnosti v aktuální politické situaci.

prof. PhDr. Dušan Lužný, Dr. - PhDr. Daniel Topinka, Ph.D. - Mgr. Jana Korečková:
Trumpovy protiimigrantské narace a jejich odezva mezi českými nelegálními přistěhovalci v Chicagu

Příspěvek představí výsledky etnografického výzkumu v prostředí české imigrace ve městě Chicagu. V průběhu 20. a 21. století zaznamenáváme období, v nichž je imigrace intenzivnější a naopak. Zvýšené míry imigrace souvisí s vývojem politické, ale i ekonomické situace v Československu, později samostatné České republice. Platí však, že česká imigrace byla v Chicagu vždy vystavena velmi silné a poměrně rychlé asimilaci. V rámci generace 1989 se zaměřujeme na jeden její významný segment – ilegální imigranty a obzvláště na poněkud překvapivý dopad antiimigračních narativ prezidenta Donalda Trumpa v prostředí české imigrace. V období prezidentské kampaně, ale i po zvolení Trumpa prezidentem, se čeští imigranti ztotožnili s antiimigrační rétorikou. Přestože byla Trumpova rétorika namířena přímo proti ilegálním přistěhovalcům, líčí je v nepříznivém světle, tak si mezi nimi (paradoxně) získala své příznivce. Objasňujeme příčiny této podpory a identifikujeme klíčovou kategorii, která se úzce váže k identitě nelegálního imigranta, který se vymezuje vůči nálepkování zvenčí (celou společností, i staršími generacemi českých imigrantů), ale současně vytváří prostor pro udržení vlastní identity a legitimity pobytu. Příspěvek ukazuje, jakým způsobem došlo na úrovni životních světů k souznění specifické životní situace imigrantů s populistickou rétorikou.

Panel D1, D2  Rodina, partnerské vztahy a zdraví v čase a prostoru
doc. PhDr. Tomáš Katrňák, Ph.D., doc. PhDr. Iva Šmídová Ph.D.

D1 – doc. PhDr. Iva Šmídová Ph.D.
Mgr. Lucie Vondráčková:
Konstrukce rizika užívání hormonální antikoncepce

Hormonální antikoncepci užívají ve většině případů zdravé ženy k zabránění nechtěnému početí. Zároveň jde o preparáty, ktere ovlivňují fungování těla a mohou mít i nežádoucí účinky. Některá rizika hormonální antikoncepce jsou známá od počátku zavádění přípravků na trh, zároveň se však občas objeví nové informace, které obnoví nebo zostří veřejnou debatu o dopadech užívání hormonů na zdraví žen. Příspěvek vychází z obsahové analýzy příbalových letáků hormonální antikoncepce, obsahové analýzy internetových diskusí o hormonální antikoncepci a z fenomenologické analýzy rozhovorů provedených se ženami, které během užívání antikoncepce prodělaly hlubokou žilní trombózu nebo cevní mozkovou příhodu. Odpovídá na otázku, jak je riziko v těchto třech prostředích konstruováno. Analýza ukázala, že příbalové letáky riziko nežádoucích vedlejších účinků vyjadřují kvantifikovaně, rizika se liší podle složení preparátů a přesouvají se mezi kategoriemi Velmi častý až Velmi vzácný výskyt. V souladu s tematizací v internetových diskusích zdůrazňují příbalové letáky zvažování přínosů a rizik při rozhodování o začátku nebo pokračování užívání. V kontrastu s tím, analýza rozhovorů odhalila, že ženy po prodělaných zdravotních problémech hormonální antikoncepci zásadně odmítají, rizika dle nich vždy převažují nad výhodami. Zároveň se v internetových diskusích i rozhovorech se ženami objevují stížnosti na nedostatečnou informovanost o riziku, nežádoucí účinky jsou vnímány až skrze osobní zkušenost.

Mgr. Michaela Honelová:
Válka proti stárnutí: přehledová studie

Snahy bojovat proti stárnutí a prodlužovat lidské životy se odehrávají již po staletí, kdy samozvaní experti nabízeli elixíry věčného mládí. Stárnoucí osoby se tak snažili a snaží využívat rozličné možnosti, které by jim mohly zaručit žít déle. Tyto snahy lze zahrnou pod diskurz anti-ageingu. Ačkoliv panují rozdílné názory o tom, jaké jsou hlavní cíle anti-ageingu, všechny spojují tři základní ideje: zpomalení, zastavení či odvrácení fenoménů stárnutí. V posledních letech se tak nejen medicínská odvětví zabývají rozvojem nejrůznějších anti-ageing praktik. Někteří autoři, vědci a další specialisté asociují anti-ageing s válkou a válečnými metaforami. Spousta profesních skupin se prezentuje jako „vůdci války“, kteří považují stárnutí za přirozený, avšak negativní fenomén, který musí být napaden a poražen. Proti těmto názorům vystupuje opozice, která vyhlásila válku anti-ageingu a jeho zastáncům. Odpůrci se od těchto (dle jejich slov) pseudo-vědců vymezují a jejich názory popírají.
Tato prezentace vychází z provedené přehledové studie zaměřující se na sociologické a lingvistické aspekty této války proti stárnutí. Studie je založena na analýze dostupných materiálů, které byly publikovány v časovém období od roku 2000 do roku 2018. Tyto zdroje byly vyhledávány ve třech databázích: SAGE, ProQest a JSTOR. Pro vyhledávání záznamů byla využita klíčová slova „war“, „ageing“, „battle/fight“ a „anti-ageing“. Prezentace shrnuje pozice různých profesních skupin, jež zastávají v rámci anti-ageing války. Zaměří se na to, jakým způsobem tábory o válce hovoří, v čem se shodují, ve kterých bodech se naopak rozchází či na sebe dokonce vzájemně „útočí“. Poslední část prezentace se poté zaměří na zamyšlení se nad tím, jaké oblasti jsou v rámci této války upozaďovány nebo zcela přehlíženy.

Petr Fučík, Ph.D.:
Postoje české veřejnosti ke střídavé péči

Zatímco v počátcích existence rozvodu jako sociální instituce nebylo problematizováno rodičovství tolik jako morální dilemata spojená se zánikem partnerství, současná veřejná i odborná debata z velké části stojí na úvahách o vlivu rozvodu na potomky. Bez přehnané nadsázky lze říci, že rodičovství je pro současnou společnost sekulární variantou transcendentního zakotvení manželství – není nerozlučitelné před bohem, ale je nerozlučitelné před dětmi. Tak jako v mnoha jiných oblastech je transcendence vyjádřena odkazem k další generaci. Střídavou péči můžeme chápat jako vyústění tohoto myšlenkového posunu. Přesto však máme jen velmi omezenou znalost o postojích veřejnosti k tomuto problému a jejich sociální diferenciaci. Přitom téma střídavé péče je velmi kontroverzní a je vlajkovou lodí mezi tématy diskriminace mužů zejména v zemích, kde praxe porozvodového svěřování dětí preferuje matky. Podle posledních dostupných údajů je v České republice po rozvodu přisuzováno 77 % dětí do výhradní péče matek, 7 % do péče otců a 16 % do střídavé péče (ČSÚ 2017). Zároveň však dostupná data naznačují, že preference střídavé péče mezi rozvedenými i její akceptace širší veřejností je rozsáhlejší, než by soudním rozhodnutím odpovídalo. Tuto mezeru je třeba podrobněji zmapovat. Studie představí výsledky zjišťování postojů ke střídavé péči ze dvou rozsáhlých reprezentativních zdrojů: Czech Household Panel Survey 2016 a EVS 2017. Data využijeme k analýze postojů ke střídavé péči podle základních strukturálních a biografických faktorů (pohlaví, věk, vzdělání, religiozita, rodinný status, zkušenost s rozvodem rodičů…) a v kontextu ostatních postojů k rozvodu a rodině. Cílem je zasadit tyto postoje do širšího obrazu deinstitucionalizace rodiny a oslabování stigmatizace nových forem rodičovství.

doc. PhDr. Iva Šmídová, Ph.D.:
Perinatální ztráta - diagnózy a perspektivy české praxe kolem úmrtí dítěte u porodu

Diagnózy a perspektivy české společnosti, české sociologie či české sociologie medicíny, zdraví a nemoci lze představit z řady analytických úhlů. Příspěvek zvolil přístup případové studie události „perinatální ztráty“ – smrti dítěte v období kolem porodu, v níž se setkávají či středávají aktuální přístupy k hodnotě lidského života s hierarií (laických a expertních) vědění, ideologiemi i stavem institucionálního, sociálního a kulturního nastavení nebo míry připravenosti zástupců české společnosti v přístupu k tomuto fenoménu. Perinatální zráta se může jevit jako ojedinělý, extrémní případ střetu života (nenarozeného nebo sotva narozeného) se smrtí. Analýza zacházení s aktéry a zacházení aktérů však chce nabídnout výpověď, která prozradí více než okrajové poznatky o diagnózách a perspektivách jednání (praxí) na tomto poli, ať už jde o medikalizaci etap života, vymístění smrti a s ní spojených rituálnů, nebo o charakter vztahu poskytovatelů a příjemců péče a služeb v českém kontextu. Příspěvek založený na hloubkových rozhovorech, analýze dokumentů, dostupných statistik a událostí představí work-in-progress závěry analýzy tříletého výzkumného projektu (na konci druhého roku jeho řešení).

D2 – doc. PhDr. Tomáš Katrňák, Ph.D.
Markéta Šetinová, MSc:
Role inteligence ve výběrovém párování: liší se partnerské preference maturantů podle kognitivních schopností?

V této práci se zaměřujeme na vztah mezi kognitivními schopnostmi mladých lidí a jejich partnerskými preferencemi. Využíváme datový soubor Preference NSZ 2017, který zahrnuje partnerské preference a výsledky národních srovnávacích zkoušek českých maturantů. Naše analýzy ukazují, že kognitivní schopnosti respondentů ovlivňují jejich preferenci pro inteligenci u partnera: mladí lidé s vyšším výsledkem kognitivních testů mají přibližně o 30 % vyšší šance hodnotit inteligenci jako zásadní vlastnost životního partnera než ti s nižším skórem. Výsledek interpretujeme jako evidenci pro sklon k výběrovému párování s ohledem na inteligenci a důležitou roli homofilie jako mechanismu. Nacházíme i další rozdíly v partnerských preferencích podle úrovně kognitivních schopností: mladí lidé s nadprůměrnými výsledky dávají vyšší důraz na vysokoškolské vzdělání a shodu v politických názorech, je pro ně ale méně důležitá partnerova schopnost péče o domácnost a jeho finanční zabezpečení. Logistická regrese také potvrzuje výsledky předchozích výzkumů partnerských preferencí s ohledem na gender, kdy ženy upřednostňují partnerské charakteristiky související se statusem a muži zase připisují vyšší důležitost partnerčině vzhledu. 

doc. PhDr. Tomáš Katrňák, Ph.D.:
A Maintained Flux: Trends in Educational Homogamy in Six European Countries from 1990 to 2016

This paper analyses trends in educational homogamy in six European countries. The northern part of Europe is represented by Sweden, the southern part by Italy and the central part by four countries: the Czech Republic, Slovakia, Poland and Hungary. We analyse vital statistics on all marriages contracted in these countries between 1990 and 2016. We distinguish four comparable levels of education (elementary or less, vocational training, complete secondary and tertiary) and 14 two-year periods (1990, 1992… 2014, 2016). We test trends over time and amongst countries by log-linear and log-multiplicative models. During the analysis we elaborate the regression-type layer effect model (Goodman-Hout model) that shows the effect as well as the pattern of association between two categorical variables for 4-ways table. Our results show that a common trend is observable in all six countries: between 1990 and 2016, absolute educational homogamy did not decrease in any country (it stagnated in the Czech Republic and Italy, whereas it increased elsewhere). The relative educational homogamy declined at the same time. These two contradictory findings we explain as the consequence of the educational expansion, which occurred in all analysed countries. Because relative educational homogamy has decreased in all countries with the same intensity, differences between countries remain the same as in the beginning. The countries are not converging, even though relative educational homogamy within them is decreasing. The differences among them are maintained in a flux

PhDr. Alexandra Matejková:
Rodové stereotypy: Rola muža a ženy v súčasnej spoločnosti v česko-slovenskej komparácií

Príspevok sa bude orientovať predovšetkým na vnímanie rodovo podmienených rolí muža a ženy v spoločnosti, pričom jeho hlavným zámerom bude bližšie preskúmať názory mužov a žien na ich rolu v spoločnosti. Tradičná predstava o úlohe mužov a žien v spoločnosti je obrazom rodových stereotypov o schopnostiach a predpokladoch oboch pohlaví, ktoré sú zaužívané v spoločnosti. Ide o vžité predstavy o funkčnom rozdelení úloh muža a ženy pri zaisťovaní materiálnych a emocionálnych potrieb v rámci rodiny, ktoré sú výsledkom rodovej socializácie. Na základe modelu rodovej socializácie, ktorý vytvára zreteľný rozdiel medzi rodovými rolami muža a ženy, sú muži považovaní za živiteľov rodiny, zatiaľ čo hlavná spoločenská úloha žien sa týka predovšetkým starostlivosti o deti a domácnosť. Mojim cieľom bude zachytiť existenciu diverzity názorov mužov a žien k pracovným a rodinným rolám oboch pohlaví, a tiež „mieru „tradičnosti“ v názoroch na zapojenie žien do pracovného života a dôsledky zamestnania ženy na výchovu detí a blaho rodiny. Okrem toho sa budem venovať aj postojom k schopnosti mužov a žien vykonávať a zastávať niektoré pracovné pozície a spoločenské funkcie. Pri odpovedi na tieto otázky budem vychádzať z analýzy najnovších údajov európskeho výskumu hodnôt EVS, ktorý sa na Slovensku a v Českej republike uskutočnil na jeseň roku 2017. Výskum EVS sa v rámci výskumu hodnotových orientácii a ich aspektov zameral tiež na úlohu mužov a žien v spoločnosti a jeho prvé výsledky naznačujú, že rodové stereotypy, resp. tradičná predstava o úlohe mužov a žien v spoločnosti, je na Slovensku a v Českej republike aj v súčasnosti stále rozšírená.

PhDr. Jiří Šafr, Ph.D.:
Sociální mobilita a prostorové zne/výhodnění? Perifernost místa bydliště v dětství v procesu dosahování statusu

Příspěvek se zaměřuje na souvislosti mezi prostorem a sociální mobilitou. Rozšiřuje tradiční přístup k mezigenerační a vnitrogenerační mobilitě, zaměřený na vliv socio-ekonomicko-kulturních podmínek rodinného původu, o kontextuální vliv místa, kde jedinec vyrůstal. Prezentovány jsou výsledky modelu dosahování statusu pro období po roce 1990 (nar. 1976 až 1985), který zahrnuje vliv prostorových charakteristik místa bydliště. Ty jsou konceptualizovány jako zne/výhodnění na základě struktury příležitostí dané mírou perifernosti–centrality v sídelní struktuře ČR (populační velikost, dopravní dostupnost do regionálních center a vzdělanostní kompozice v obci). Výsledky ukazují na spíše slabý a v čase proměnlivý, přesto však neopominutelný vliv místa, kde jedinec vyrůstal. Ačkoliv stupeň vzdělání a profesní status jedince lze dominantně předpovědět na základě rodinného původu, tak na vzdělání má navíc vliv také charakter bydliště (cca 10 % z celkově vysvětleného rozptylu). Jde hlavně o zvýhodnění obyvatel Prahy, na druhé straně ovšem existuje znevýhodnění těch, kdo se narodili a vyrůstali v periferních obcích. Míra perifernosti-centrality obce ovlivňuje také status na počátku kariéry i úroveň současného socioekonomického statusu. Tzn., že vliv bydliště v dětství na životní úspěch tak přetrvává i do pozdějšího věku. Neplatí to ovšem pro celou generaci narozených po roce 1976, vliv perifernosti obce původu, se projevoval jen v kohortě dospívajících v 90. letech, pro období po r. 2000 rozdíly dle typu sídla nenacházíme. Tento trend lze vysvětlit kombinací vývoje demografické skladby a postupného zavádění reforem vzdělávacího systému v ČR v 90. letech jakož i vznikem příležitostí na pracovním trhu, z něhož postupně profitovali nejprve potomci obyvatel z velkých městských sídel.

Panel E1, E2 Rodina, partnerství a mezigenerační vztahy v pozdějším věku
PhDr. Jaroslava Hasmanová Marhánková, Ph.D.

E1
PhDr. Blanka Jirkovská, Ph.D. - Doc. PhDr. Jiří Semrád, CSc. - PhDr. Lenka Emrová:
Vztah nastupující generace ke starším generacím

Problematika mezigeneračních vztahů, zejména pak mezigeneračních vztahů v rámci soužití v jedné rodině, je téma multidisciplinární a stále aktuální. Každá generace má svůj specifický pohled na svět a tyto pohledy se vzhledem k rozdílným zkušenostem jednotlivých generací a zvykům jejich doby mohou diametrálně lišit. Cílem příspěvku je s oporou literatury popsat a klasifikovat vztah 13 – 15ti letých dětí ke starší generaci. Nejprve analyzujeme dostupnou literaturu k problematice mezigeneračních vztahů a charakterizujeme jednotlivé generace z pohledu jejich odlišností. Empirické šetření je kvantitativní povahy a je zaměřeno na analýzu vztahu mladé generace ke starší. Výzkumu se účastnilo 324 dětí ve věku 13- 14 let ze ZŠ Ústeckého, Pardubického, Zlínského, a Trnavského kraje. Pro sběr dat byl použit dotazník s převážně uzavřenými otázkami. Sběr empirických dat probíhal v období 2015-2016. Následně byla data statisticky vyhodnocena. Výsledky empirického šetření poukazují na to, že většina mladé generace má pozitivní vztah ke starší generaci, a že je pro ně vzorem. Dále výzkum poukázal na to, že hlavní motivací je materiální zázemí, opora a ochrana. Výzkum nepotvrdil skutečnost, že se mladá generace věnuje ve svém volném čase především digitálním technologiím, a překvapivé bylo i zjištění, že rodiče kladou velký důraz na vztah mladé generace k fauně a flóře, k plnění povinností a vztahu k domovu. Ve výše uvedených bodech se zřejmě projevil profil respondentů, včetně lokalit, z nichž pocházeli. Více znepokojující je však skutečnost, že více jak polovina respondentů se nevěnuje systematicky a pravidelně nějaké činnosti, která by byla předmětem jejich hlubšího zájmu.

Mgr. Michaela Žáková:
Způsoby formování 'cítění se jako doma' u žen žijících v třígeneračních domácnostech

Příspěvek se věnuje způsobům formování „cítění se jako doma“ u žen, které žijí v třígeneračních domácnostech jako typech prostředí, ve kterých dochází ke každodenním vzájemným kontaktům rodinných členů tří generací a ve kterých jsou neustále vyjednávány různé každodenní praktiky, mimo jiné „péče“ a „příbuzenství“. Jak se v těchto „arénách“ utváří „cítění se jako doma“? A jak tento specifický pocit (ne)souvisí s pocitem kontroly, sounáležitosti, a s činnostmi, které ženy v třígeneračních typech domácností běžně zastávají? Na základě výsledků analýzy dat, získaných z rozhovorů se ženami, které žijí v třígeneračních domácnostech v České republice, příspěvek odpovídá na výše stanovené otázky, reaguje na výsledky dosavadních výzkumů o této problematice a přispívá k akademické diskuzi o aspektech života a soužití v těchto typech domácností.

Mgr. Leona Stašová, Ph.D.:
Rodiče nebo prarodiče? Tranzice k rodičovství ve vyšším věku

Příspěvek se zabývá otázkami stárnutí rodičovské populace a přechodu k rodičovství u generace osob starších 40 let. Zatímco ještě relativně nedávno šlo o věk, kdy dospělým jejich děti z rodinného hnízda již spíše odcházely a oni sami se připravovali na roli prarodičů, dnes se stále častěji setkáváme s tím, že se této věkové kategorii děti teprve rodí, nezřídka i prvního pořadí. Mateřství ve vyšším věku prožívají jak ženy, které s mateřstvím vyčkávaly, tak i ty, které o něj naopak dlouhou dobu usilovaly a bylo naplněno až po mnohaletém snažení. Muži se stávají otci v pozdějším věku nejen pokud otáleli se založením rodiny, ale i v situacích, kdy ji zakládají opakovaně a jejich životní dráhy jsou poznamenány sériovou monogamií. Příspěvek se zamýšlí nad charakteristikami starších rodičů a klade si otázku, co o nich víme na základě údajů o porodnosti v rámci evidence přirozené měny Českého statistického úřadu. Analýza vývoje a dostupných charakteristik pozdního rodičovství v letech 1991 – 2016 v České republice je podkladem pro zamyšlení nad tím, co by mohl současný výzkum dále reflektovat a které otázky se zde vynořují především ve vztahu k výchově dětí a utváření mezigeneračních vazeb.

Mgr. et Mgr. Adéla Souralová, Ph.D.:
Sociologie vnukovství: vnučky a vnuci v třígeneračních domácnostech

Sociologický výzkum (český i světový) věnuje již několik let intenzivní pozornost zkoumání stáří, stárnutí a s tím spojených nových rolí – mezi nimi prarodičovských. Prarodičovství se tak stává jedním z klíčových témat, kterým (česká) sociologie „žije“. Podstatně méně pozornosti je však věnováno vnukům a vnučkám, potažmo celému konceptu „vnukovství“ (grandchildhood). Cílem překládaného příspěvku je sledovat významy, jaké s touto rolí spojují ti, kteří žijí se svými prarodiči v třígeneračních domácnostech. Co to znamená být vnukem a vnučkou? Jak je role vnuka či vnučky vyjednávána v každodenním rodinném životě? Odpovědi na tyto otázky vychází z analýzy hloubkových rozhovorů uskutečněných s vnuky a vnučkami, kteří bydlí ve třígenerační domácnosti. Tato analýza se zaměřuje na mezigenerační příbuzenské vztahy, vzájemnou péči mezi generacemi a chápání role vnuka či vnučky v síti příbuzenských vazeb.

E2
Marcela Petrová Kafková, Ph.D. - Lucie Galčanová, Ph.D.:
Význam rodinných a přátelských vztahů ve čtvrtém věku

Čtvrtý věk, tedy období stáří s disabilitou, představuje specifické životní období, které může, ale nemusí nastat a u něhož dopředu neznáme délku ani přesnou podobu. Tato nejistota má pak specifické dopady i na sociální vazby, ať už rodinné či přátelské. Potřeba různé míry pomoci proměňuje povahu partnerských a mezigeneračních vazeb, kdy např. z rodiče se stává senior(ka) příjemce intenzivní pomoci dětí a vnoučat, či se manžel stává primárním pečovatelem o disabilní partnerku. Dobré rodinné vztahy pak umožňují tzv. přenesené aktérství, tedy vyjednávání pomoci a způsobu léčby v době, kdy o sobě čtvrtověký není z důvodu krátkodobého zhoršení zdravotního vztahu schopen rozhodovat a zdá se, že přispívá k úspěšnému návratu do větší míry samostatnosti. Zároveň, přes empirickou evidenci svědčící o opaku, přetrvává ve veřejném obrazu silný obraz opuštěného stáří.
V našem příspěvku ukážeme jedince ve čtvrtém věku jako aktivní aktéry rodinných i přátelských vztahů a budeme diskutovat, jak jsou tyto vazby podmíněny jejich aktérstvím, jakým způsobem podmiňují jejich identitu a kvalitu života. Využijeme k tomu kvalitativních dat z projektu „Čtvrtý věk: identita disability v době aktivního stárnutí“, konkrétně opakovaných rozhovorů s 10 lidmi ve čtvrtém věku a jejich pečujícími a terénních poznámek z čtyř týdnů pozorování v domácnostech seniorů využívajících pečovatelskou službu. Ukážeme výraznou heterogenitu seniorů a seniorek ve čtvrtém věku, z hlediska sociálních vazeb jde o jedince téměř osamělé až po ty, kteří aktivně udržují vazby s širokou rodinou i přáteli, či aktivně nové vztahy navazují. Budeme diskutovat propojení podoby rodinných a přátelských vazeb s vlastní sebepercepcí a identitou.

Mgr. Martina Štípková, Ph.D.:
Partnerské vztahy a osamělost seniorů

Osamělost má negativní vliv na psychické i fyzické zdraví a zvyšuje riziko úmrtí. Nepříznivé důsledky osamělosti dopadají zvláště na seniory, mezi kterými je její výskyt nejvyšší. Je proto důležité se zabývat příčinami neuspokojivých sociálních vazeb ve vyšším věku. Příspěvek se věnuje souvislosti mezi osamělostí a partnerskou situací seniorů.
Používám data z panelového šetření SHARE, konkrétně dvě vlny (z let 2011 a 2015) obsahující otázky na osoby, se kterými mohou respondenti probírat své osobní záležitosti. Pocit osamělosti je měřen jako spokojenost se stavem této sociální sítě. Hlavní vysvětlující proměnné jsou gender a rodinný stav respondentů a charakteristiky jejich sociální sítě. Kontrolní proměnné zahrnují věk, vzdělání a rodičovství. Pro analýzu používám víceúrovňové modely.
Výsledky ukazují, že rozvedení a ovdovělí senioři mají kolem sebe méně osob, se kterými mohou probírat důvěrné záležitosti, než sezdaní. U všech skupin převažují v sociální síti příbuzní (včetně partnerů/manželů), ale u rozvedených (a v menší míře i u ovdovělých) je poměr mezi příbuznými a nepříbuznými členy sociální sítě vyrovnanější. Spokojenost se sociální sítí je nejvyšší mezi sezdanými, nižší u ovdovělých a nejnižší mezi rozvedenými. Převážnou část těchto rozdílů lze vysvětlit odlišnou velikostí a strukturou jejich sociálních sítí, zejména ne/přítomností partnera a počtem dalších příbuzných členů sociální sítě. Většina těchto zjištění platí pro muže i ženy. Největším genderovým rozdílem je to, že rozvedení a ovdovělí muži mají častěji partnerku a jejich spokojenost se sociální sítí je na přítomnosti partnerky více závislá.
Můžeme shrnout, že z hlediska rizika osamělosti mají rozvod a ovdovění odlišné důsledky, a to zejména pro ženy.

PhDr. Jaroslava Hasmanová Marhánková, Ph.D.:
'Můj prostor, má nezávislosti a mé potěšení' – významy přikládané novým partnerským vztahům navázaným v pozdějším věku

Otázky spojené s hledáním nového partnera/ky, navazováním partnerských vztahů, stejně tak jako individualizační tendence rámující partnerské biografie a strategie jsou v empirických výzkumech i teoretických úvahách nejčastěji spojovány s mladou generací. Tento příspěvek obrací pozornost na vztahy, které lidé navazují a prožívají v pozdější fázi své biografie. Vychází přitom z analýzy 15 hloubkových rozhovorů s lidmi ve věku 51 až 79 let, kteří navázali nový partnerský vztah ve věku 50+. Příspěvek ukazuje, jakým způsobem se vztahují ke svému novému partnerství s ohledem na svou předchozí (nejen) partnerskou biografii a jaký význam mu připisují ve svém současném životě. Zaměřuje se přitom především na dvě témata – význam vlastní nezávislosti (nejčastěji symbolizované odděleným bydlením) a důraz na roli osobního sebe-naplnění ve vztahu, jež participanti/ky často kontrastovali s významem a rolí vztahů formovaných v mladí za účelem založení rodiny. Příspěvek poukazuje na to, že pozdější věk (i díky poměrně bohaté partnerské historii, jež za sebou lidé v této fázi životní biografie mají) představuje unikátní prostor pro studium různosti partnerského života. Ačkoliv je starší generace vnímána spíše jako konzervativní ve svém postoji k intimním vztahům, analýza významů, které přikládají partnerstvím nově uzavřeným v pozdějším věku naznačuje, že širší společenské změny v chápání intimity a různých partnerských uspořádání spojené s důrazem na individualismu ovlivňují i postoje starší generace.

Panel F Sociologie a vzdělání
PhDr. František Kalvas, Ph.D.

Mgr. Ing. Tomáš Doseděl:
Důsledky vzdělanostní expanze na českém trhu práce

V České republice došlo po roce 2000 k výrazné expanzi terciárního stupně vzdělávacího systému. To vedlo ke čtyřem důsledkům na trhu práce: masifikaci vysokoškolského vzdělání, feminizaci vysokoškolského vzdělání, diferenciaci vysokoškolského vzdělání a flexibilizaci trhu práce. Na základě sekundární analýzy dat z výběrového šetření EU-LFS hledám odpověď na otázku „Jak se proměnila role vzdělání na českém trhu práce poté, co došlo k masifikaci, feminizaci a diferenciaci terciárního stupně vzdělání, a strukturálním proměnám trhu práce?“.
Docházím k závěru, že na českém trhu práce ani po výrazné vzdělanostní expanzi nedochází k inflaci vysokoškolských diplomů. V České republice se uplatňuje teorie technologické změny, silná je zejména technologická změna založená na úkolech. K poklesu signalizační funkce vzdělání zatím nedochází. Český trh práce zatím není absolventy vysokých škol dostatečně saturován a je schopen jejich zvyšující se počet zaměstnat na odpovídajících pozicích. Terciární vzdělání se ale vnitřně diferencuje. Ve větší míře než kdykoliv dříve získávají vysokoškolské vzdělání ženy. Dochází k diferenciaci vertikální ve smyslu rychlého rozvoje bakalářských studijních programů, ale také k diferenciaci vertikální: nerovnoměrně expandují jednotlivé skupiny studijních oborů a podíl vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců je kohortně odlišný.
Zatímco expanze terciárního stupně vzdělávacího systému již skončila a vzhledem k demografickému poklesu pravděpodobně k inflaci vysokoškolského vzdělání v blízké budoucnosti nedojde, proměna vysokoškolského vzdělání z relativně homogenního na vnitřně heterogenní bude nabývat na důležitosti

doc. PhDr. Jana Marie Šafránková, CSc.:
Sociologické výzkumy studentů a absolventů vysokých škol za posledních 60 let (se zaměřením na ČVUT v Praze)

Příspěvek je zamyšlením nad 60 lety sociologických výzkumů studentů a absolventů vysokých škol v České republice se zaměřením na výzkumy na ČVUT v tomto období. Příspěvek se zaměřuje na otázky: Které oblasti ve výzkumech studentů a absolventů ĆVUT se sledovaly od 60. let 20. století? Které oblasti vzdělávání výzkumy v jednotlivých desetiletích reflektovaly? Jak se měnily klíčové názory studentů a absolventů na vzdělávání a oblasti s ním související? Příspěvek analyzuje a komparuje výsledky z šetření zaměřených na názory studentů ČVUT a uplatnění absolventů ČVUT na trhu práce (od 60. let 20. st. realizovaná týmem prof. Rudolfa Fraňka a po roce 1990 dále realizována ve spolupráci s autorkou příspěvku). Šetření byla realizována na ČVUT v Praze za posledních 60 let. Šetření reflektují názory na studijní podmínky a budoucí uplatnění studentů ČVUT a uplatnění absolventů na trhu práce a jejich hodnocení výukového procesu z pohledu praxe. Zjištění jsou komparabilní v dlouhé časové řadě, ukazují na vývoj situace i v návaznosti na ekonomické a společenské problémy. Potvrzuje se relativní jednotnost názorů na hodnocení výuky s diferenciací podle typu fakulty a v některých případech i oboru, naopak uplatnění na trhu práce jeví určitou návaznost na společenské změny.

Bc. et Mgr. Lucie Hrubá:
Proměňující se role vzdělání rodičů v dosažení vysokoškolského vzdělání potomků

Na pozadí procesů vzdělanostní expanze, proměňující se vzdělanostní struktury společnosti a feminizace terciárního sektoru vzdělávání prochází role vzdělání rodičů dynamickými změnami. Byl zkoumán vliv vzdělání matky a otce na šance potomka dosáhnout vysokoškolského vzdělání. K analýze jsem využila data z projektu CHPS (Czech Household Panel Survey) z roku 2015. Porovnávány byly kohorty narozené mezi lety 1920 až 1989 a díky tomu mohl být popsán vývoj efektu matky a otce a jejich dcery a syny v průběhu času. Výsledky poukazují na rostoucí význam vzdělání matek a naznačují tak, že reprodukce vzdělání v rodině v současnosti probíhá po matčině linii. Nejsilnější efekt byl nalezen na úrovni matka – dcera

doc. PhDr. Jan Váně, Ph.D. - PhDr. František Kalvas, Ph.D.:
Motivace, preference a strategie studentů při výběru vysoké školy
České vysoké školy se potýkají s poklesem zájmu středoškolských studentů o studium. Často uváděným vysvětlením je poukaz k demografickému poklesu. Hledali jsme proto možnost, jak ověřit toto tvrzení ve vztahu k Západočeské univerzitě v Plzni. Připravili jsme proto výzkum, který zkoumal pozadí rozhodování středoškolských studentů při výběru VŠ. Cílem příspěvku je proto představit výsledky výzkumu, který se opírá o kombinaci kvalitativního (focus groups, hloubkové rozhovory) a kvantitativní (census realizovaný v Plzeňském kraji + cílený výběr Karlovarský kraj) přístupu, zaměřeného na motivace, příčiny a okolnosti, které ovlivňují rozhodování a strategie studujících v posledních ročnících na středních školách při výběru a (ne)podání přihlášek na vysoké školy.
Mgr. Nina Fárová - Mgr. Kateřina Cidlinská:
'Chceš dělat výzkum? Nemáme na tebe úvazek, ale můžeš si podat grant'. Prekérní podmínky vědecké práce v ČR a jejich dopady na různé skupiny akademiků a akademiček

České akademické a vědecké prostředí prochází od roku 2004 neoliberálními reformami. Mezi projevy těchto reforem patří například zvyšující se podíl grantového financování na úkor institucionálního, systém kvantitativního bibliometrického hodnocení nebo požadavek dlouhodobé zahraniční mobility (Dvořáčková et al. 2014; Linková 2014). Tyto výrazné změny měly a mají velký vliv na podobu vědecké práce a na podmínky, za kterých je tato práce v současnosti vykonávána. Akademická práce se stává nejistou a prekarizovanou, vyznačuje se soutěživostí a nejasnými kariérními vyhlídkami. Příspěvek se zaměří na to, jak tento stav rozdílně dopadá na různé skupiny osob pracujících ve vědě – zhoršeným podmínkám čelí například ženy nebo začínající akademici a akademičky. Příspěvek je založen na datech získaných v rámci dvouletého výzkumného projektu, který se zaměřoval na podmínky vědecké práce v České republice. Součástí projektu bylo 1) reprezentativní dotazníkové šetření čítající více než 2000 akademiků a akademiček působících na českých vysokých školách a ve veřejných výzkumných institucích; 2) kvalitativní výzkum prováděný na čtyřech vědeckých institucích různého typu, v rámci něhož bylo provedeno 40 rozhovorů s akademičkami a akademiky v různých fázích vědecké kariéry.
Dvořáčková, J., P. Pabian, S. Smith, T. Stöckelová, K. Šima, T. Virtová. 2014. Politika a každodennost na českých vysokých školách: Etnografické pohledy na vzdělávání a výzkum. Praha: Sociologické nakladatelství.
Linková, M. 2014. „Unable to resist: Researchers‘ responses to research assessment in the Czech Republic.“ Human Affairs: Postdisciplinary Humanities & Social Sciences Quarterly 24 (1): 78-88

Panel G Sociologie náboženství dnes a zítra
prof. PhDr. Dušan Lužný, Dr.

Mgr. Miroslav Tížik, Ph.D.:
Religiozita ako prienik národných a cirkevných vplyvov

Štyri vlny medzinárodného výskumu EVS (1991, 1999, 2008, 2017) umožňujú časové aj medzinárodné komparácie niketorých základných prejavov religiozity. Porovnávanie českej a slovenskej spoločnosti ponúka v medzinárodnom kontexte isté mimoriadne možnosti. Spoločnosti boli v roku prvého zberu dát v roku 1991 súčasťou jedného štátu a v prípade posledných dvoch vln sú súčasťou spoločnej EÚ. Na rozdiel od zaužívanej medzinárodnej komparácie sa analýza religiozity sústredí viac na konfesionálnu religiozitu v Česku a na Slovensku, teda na porovnanie podobností alebo odlišností respondentov na základe prináležitosti k rôznym cirkvám alebo u ľudí bez náboženskej prííslušnosti či ateistov. Sú hodnotové orientácie prihlásených či neprihlásených ku konkrétnym cirkvám alebo náboženským prúdom v oboch krajinách podobné, alebo sa významne odlišujú? Sú výraznejšie rozdiely podľa príslušnosti k národným spoločenstvám?

PhDr. Roman Vido, Ph.D.:
Jak (ne)vysvětlit českou bezbožnost

I po čtvrtstoletí fungování obnovené české sociologie náboženství je možno konstatovat, že hlubšího porozumění aktuální náboženské situaci v české společnosti se zdejší sociologické obci stále nedostává. Kořeny tohoto stavu lze hledat ve způsobu, jakým zdejší sociologie náboženství dosud pracovala s teoretickými nástroji. Přehled relevantních prací dokládá, že faktické využití sociologické teorie při naplňování poznávacích cílů je obvykle velmi skromné, nesystematické a eklektické. Ve svém příspěvku se zaměřím na představení dvou teoretických perspektiv, respektive výzkumných programů, které by mohly deficity na poli sociologického studia české religiozity a jejího vývoje v rámci moderní společnosti napravit. První z nich je perspektiva analytické sociologie založená na konceptu sociálních mechanismů jako nástrojů k explanaci povahy vazeb mezi mikro- a makrorovinou sociální reality. Příkladem jejího využití v sociologii náboženství je práce Jörga Stolze a jeho teorie nábožensko-sekulární konkurence. Druhá perspektiva čerpá z oblasti kognitivních věd, které soustřeďují svoji pozornost na vztah mezi fungováním lidské mysli a lidským (kulturou) jednáním. Příkladem jejího využití pro potřeby sociologie náboženství je práce Jonathana Lanmana opírající se o koncept CREDs (credibility-enhancing displays). Výzkumný přínos kombinace těchto perspektiv bude demonstrován na problematice náboženské socializace a mezigenerační náboženské reprodukce s ohledem na politicko-institucionální kontext společnosti, ve které dané procesy probíhají.

prof. PhDr. Dušan Lužný, Dr.:
Nástin kognitivní sociologie náboženství

Stávající výzkumné otázky a dominantně řešená témata dnešní sociologie náboženství indikují uzavřenost této oblasti sociologického bádání. Zdá se, že sociologie náboženství je ve stádiu „normální vědy“ (v kuhnovském slova smyslu), kdy řeší hádanky v rámci jednoho paradigmatu a úspěšně ignoruje provokativní podněty, které stávající paradigma narušují. Příspěvek se pokusí ukázat některé podněty, které by mohly nastolit novou agendu sociologie náboženství, přičemž by (pravděpodobně) některé koncepty současné sociologie náboženství (náboženství jako nástroj integrace či konfliktu, osmyslování světa, překonání konečnosti lidské existence apod.) mohly zůstat jako funkční. Příspěvek naváže na diskusi v současné evoluční a kognitivní antropologii a psychologii.

Panel H Senioři a seniorky v české společnosti – problémy a příležitosti
Mgr. Lucie Vidovićová, Ph.D.

Mgr. et Mgr. Marcela Petrová Kafková, Ph.D.:
Aktivní stárnutí jako nezamýšlený zdroj věkové a třídní diskriminace

Otázku věkové diskriminace otevřela v českém prostředí už Vidovićová (2005), když definovala, že „ageismus je ideologie založená na sdíleném přesvědčení o kvalitativní nerovnosti jednotlivých fází lidského životního cyklu….“ Tato definice zahrnuje i problematiku i tzv. nového ageismu, tedy paternalistického přístupu k seniorům. V tomto příspěvku chci argumentovat, že koncept aktivního stárnutí, tak jak je ve veřejné sféře i při tvorbě politik používán je přes snahu o inkluzi skrytě ageistický. Produktivistické redukce konceptu vedou k ještě většímu zvýznamnění aktivity a stigmatizaci penze. Za ageistické je možné považovat kladení zvýšeného nároku na užitečnost u mladých seniorů, tlak na to aby byli produktivní ekonomicky, pečovali a zároveň naplňovali ideál seniora užívajícího si volný čas a navštěvujícího seberozvojové aktivity. Ti, kteří tento náročný ideál nenaplňují pak mohou být stigmatizováni. Vzhledem k tomu, že ideál produktivního mladého stáří se blíží tzv. třetímu věku, můžeme předpokládat, že je výrazně třídně podmíněný a lidé už dříve v průběhu životního cyklu znevýhodnění pak trpí vyšším rizikem exkluze i v seniorském věku. Empirickou evidenci pro toto znevýhodnění máme především z britského prostředí, v českém prostředí dosud není tato otázka příliš řešena, přestože kritický a reflexivní pohled na aktivní stárnutí je v něm výrazně zastoupen. Z dřívějších výzkumů víme, že polovina mladých seniorů se cítí přetížena svými rolemi. Je možné najít třídní podmíněnost tohoto přetížení? Jinými slovy dopadá nutnost slaďovat více sociálních rolí negativněji na ekonomicky slabší jedince a přispívá to k jejich nižšímu well-beingu? Pečující role navíc výrazně častěji vykonávají ženy, podstatná se proto zdá být genderová podmíněnost této zkušenosti.

Mgr. Petra Ezzeddine Ph.D.:
'Ukrajinská pečovatelka- vhodné řešení pro Vaši rodinu' : komodifikace a vyjednávání péče o seniory v domácím prostředí

Česká republika prochází transformací sociálního systému, který již není schopen zabezpečit adekvátní péči o seniory. V posledních letech sledujeme nárůst komerčních pečovatelských agentur, které „dovážejí“ do České republiky pečovatelky do domácí péče (tzv.live-in servis) z Ukrajiny. Příspěvek se bude zabývat etnografickým výzkumem komodifikace péče o seniory, konstrukcí ideálního „produktu“ zahraniční pečovatelky ze strany agentur a specifickým charakterem nájemné práce v domácnosti, kterou vykonávají pečovatelky z Ukrajiny. Speciální pozornost zaměřím také na dynamiku rodinných vztahů domácností, do kterých vstupuje „nová“ členka rodiny, která je zodpovědná a placená za péči o seniora. Pokusím se zodpovědět také na následující otázky: Jak ukrajinské pečovatelky vyjednávají své podmínky práce a uznání kvalifikace v situaci, kdy se tento typ práce (24 hodinová nájemná práce v domácnosti v tzv. live-in formě) jen velice obtížně formalizuje? Budu argumentovat, že komodifikace a sociální organizace placené péče o seniory v domácím prostředí úzce souvisí s intersekcí genderu, etnicity a pobytového statusu (tzv.third country nationals) pečovatelek z Ukrajiny.

Mgr. Lucie Vidovićová, Ph.D. - Mgr. et Mgr. Marcela Petrová Kafková, Ph.D.:
Co znamená aktivní stárnutí v rurálním kontextu?

Aktivní stárnutí je převažujícím konceptem ve veřejném i odborném diskurzu stárnutí. V současné době přitom tvoří velkou část tohoto diskurzu jeho kritika. Středem této kritiky je samotné aktivní stárnutí jako pozitivní obraz angažovaných jedinců, ve svých běžně užívaných redukcích kladoucí důraz především na ekonomickou aktivitu, seberozvoj, participaci na vzdělávání, dobrovolnictví a kultuře. V našem příspěvku ale upozorňujeme, že doposud neproběhla zásadní debata o hegemonické urbánnosti tohoto dominantního pojetí, a o důsledcích, jaké to může mít pro porozumění stárnutí v rurálních oblastech. Záměrně přitom hovoříme o pluralitě ruralit, stejně jako u pluralitě zkušeností stárnutí.
V příspěvku se opíráme o integrovaná kvalitativní a kvantitativní data získaná v rámci projektu Stárnutí na venkově: nezodpovězené otázky environmentální gerontologie (GA16-20873S) a nahlížíme na aktivní stárnutí perspektivou každodennosti seniorů a seniorek. Od té následně odvozujeme jejich vlastní pojetí toho, co to znamená vést aktivní život ve stáří v rurálních oblastech. Naše data upozorňují na nutnost rozšíření konceptů ekonomických a sociálně produktivních aktivit o významotvorné činnosti jako je drobné i větší hospodaření, chovatelství, pěstitelství a kutilství. Není bez zajímavosti, že tyto aktivity mají své genderové specificity, podobně, jako to vidíme i ve městech. Vedle idylických představ historicky sociálně hustě propojeného venkova a malých měst, kontrastuje pozitivní hodnocení změny nárůstu občanské angažovanosti a účast na životě spolků v poslední době, které lze pravděpodobně připsat souladu tlaků na aktivizaci seniorů „shora“ i „zdola“. V příspěvku si klademe za cíl podpořit sociologickou debatu o roli seniorů na venkově a venkova v životě seniorů.

Panel CH Řečové a multimodální aspekty sociální interakce
Mgr. Jakub Mlynář, Ph.D.

Jiří Nekvapil - Petr Kaderka:
Příběh členské kategorizační analýzy

Členskou kategorizační analýzou (ČKA) se obecně rozumí studium každodenního vědění o lidech, a to v té podobě, jak ho sami lidé metodicky užívají v konkrétních interakcích. Tento typ analýzy se rozvinul v návaznosti na práce H. Sackse (1992), jemuž je v příběhu ČKA přisuzována průkopnická role (z nedávné doby srov. Fitzgerald – Housley 2015). V našem příspěvku chceme s odkazem na Psathase (2003) a Leeho s Watsonem (1993) ukázat, že v tomto příběhu má své místo i A. Schütz, ačkoli sám Sacks jeho dílo zmiňuje jen okrajově. Věnujeme se také vztahu ČKA a konverzační analýzy, tedy jednomu z velmi senzitivních bodů příběhu ČKA (srov. Wowk – Carlin 2004). A konečně chceme zkonstruovat víceméně ztracenou linii příběhu ČKA, jejímž východiskem je Sacksova orientace na multimodální analýzu interakcí (Sacks 1972, Lee – Watson 1993, Lepper 2000).
Fitzgerald, R. – Housley, W. (eds.) 2015. Advances in Membership Categorisation Analysis. Los Angeles: Sage.
Lee, J. R. E. – Watson, D. R. 1993. Public Space as an Interactional Order: Final Report to the Plan Urbain. Department of Sociology, University of Manchester.
Lepper, G. 2000. Categories in Text and Talk: A Practical Introduction to Categorization Analysis. London: Sage.
Psathas, G. 2003. Types, typifications and membership categorization devices: Alfred Schutz and Harvey Sacks on the notion of types. Focus Pragensis III, 28–51.
Sacks, H. 1972. Notes on police assessment of moral character. In D. Sudnow (ed.), Studies in Social Interaction. New York: The Free Press, 280–293.
Sacks, H. 1992. Lectures on Conversation. Oxford: Basil Blackwell.
Wowk, M. T. – Carlin, A. P. 2004. Depicting a liminal position in ethnomethodology, conversation analysis and membership categorization analysis: The work of Rod Watson. Human Studies 27, 69–89.

Mgr. František Tůma, Ph.D.:
'už končíme? ještě ne? mhm. em. yes.': jak studenti angličtiny koordinují ukončení aktuální výměny během mluvení ve dvojicích

V centru zájmu etnometodologické konverzační analýzy stojí to, jak mluvčí realizují svůj každodenní život, jak se dorozumívají a jak dosahují toho, že se jejich jednání stává pro ostatní smysluplným. V institucionálním prostředí se pozornost výzkumníků soustředí také na to, jak mluvčí v interakci vykonávají institucionální činnosti (Heritage & Clayman, 2010, s. 18–19). Ve výuce anglického jazyka patří k takovým činnostem i mluvení ve dvojicích, při kterém studenti typicky diskutují o daných problémech nebo odpovídají na otázky. Na rozdíl od frontální výuky učitel do mluvení ve dvojicích zpravidla nevstupuje, je tedy na samotných studentech, aby svou činnost vzájemně koordinovali. Tato koordinace probíhá jazykově i mimojazykově a českém výzkumu interakce ve třídě zůstává relativně neprobádanou oblastí.
Cílem příspěvku je na vybraných video- a audiozáznamech ze středně pokročilého kurzu angličtiny analyzovat, jak studenti v těsné vzájemné koordinaci během práce ve dvojicích utvářeli konec probíhající výměny (tj. sekvence replik k jedné otázce nebo jednomu problému). Studenti vedle verbálních prostředků spoluutvářeli konec probíhající výměny, mimo jiné, pohledem (na sebe vzájemně, před sebe, do papíru), uchopením pracovního listu, smíchem nebo držením těla. Konverzačněanalytický rozbor několika datových úryvků se zaměří na vzájemnou koordinaci mluvčích při ukončování probíhající výměny pomocí řečových a tělesných praktik. Z hlediska činnosti mluvení ve dvojicích se jedná o důležité praktiky, které studentům umožňují posunout se od aktuální výměny k dalšímu problému nebo následující otázce. Z hlediska sociologie každodennosti analýza používání výše uvedených praktik přispívá k poznatkům o interakci v méně strukturovaných situacích.

Mgr. Jakub Mlynář, Ph.D.:
Praktická časovost práce s digitální orální historií na třech gymnáziích v ČR

V příspěvku se zaměřím na analýzu situovaného jednání v rámci testovacích vyučovacích hodin, jež byly realizovány ve školním roce 2017/18 na třech gymnáziích v ČR. Během těchto hodin studenti pracovali v menších skupinách 2–3 osob s on-line materiálem složeným z textů, obrázků a klipů vyňatých z audiovizuálních orálněhistorických rozhovorů. Videonahrávky pořízené v průběhu hodin byly následně podrobeny detailní analýze vycházející z tradice etnometodologie. V prezentaci vybraných výsledků analýzy se soustředím především na specifika začlenění videoklipu do sociální interakce. Samotná práce s videoklipem je účastníky metodicky zasazena do širšího kontextu dalších aktivit, zvláště četby úvodních textů na monitoru a následného zapisování odpovědí do pracovního listu. Z hlediska sekvenčnosti práce s videoklipem lze rozlišit tři fáze, a to (i) přípravu na spuštění videa, během níž je třeba dosáhnout optimálního uspořádání materiálních artefaktů a tělesné orientace účastníků; (ii) sledování videa, kde je zřejmá preference nepřerušeného přehrávání od začátku do konce, stejně jako omezení řečových projevů účastníků na „průběžný komentář“; (iii) reflexe videa, která nejčastěji směřuje k rychlé orientaci na formulaci odpovědi a její zápis do pracovního listu. Ukážu, že videoklip je v analyzovaných interakcích přítomen jako zdroj (např. dočasné pozastavení klipu či jeho opakované sledování za účelem identifikace klíčových pasáží) i jako téma (např. komentáře týkající se délky klipu či jazyka mluvčího, jenž na nahrávce hovoří). Příspěvek tak skrze rozbor konkrétních událostí vypovídá i o roli moderních digitálních technologií v současné společnosti a ve vzdělávání.

Panel I Sociologie a média
PhDr. Marie Jelínková, Ph.D.

Mgr. Renáta Sedláková, Ph.D.:
Proměny informování o Romech v hlavním zpravodajství České televize – metodologické aspekty výzkumu mediální reprezentace

Ve společnosti pozdní modernosti jsou média klíčovými aktéry procesu vytváření sociální reality a mají potenciál nejen definovat svět, ve kterém žijeme, ale i přispívat k diskriminaci členů různých menšinových sociálních skupin. Autorka příspěvku se dlouhodobě soustředí na analýzu mediální reprezentaci Romů v hlavní zpravodajské relaci (Události) televize veřejné služby (ČT). Příspěvek představí klíčové výsledky výzkumu vedeného kvantitativní analýzou obsahu na základě údajů z let 2000, 2004, 2008, 2011, 2015 a 2017. Protože kvantitativní data vykazují od roku 2000 až 50 % nárůst zpráv o příslušnících romské menšiny, autorka se snaží odpovědět na otázky: Znamená rostoucí počet příspěvků i zvýšenou pozornost věnovanou menšinovým tématům nebo odráží spíše změny zpravodajského formátu relace? Vykazují vysílané zprávy hlubší porozumění romské menšině nebo dále utužují v české kultuře přítomné stereotypy (a které stereotypy jsou ve zpravodajských sděleních přítomné)?
V příspěvku se autorka zaměří nejen na proměny v mediální agendy reprezentace Romů a tematického rámcování (tzv. framing) těchto příspěvků od roku 2000, ale i na metodologické aspekty výzkumu mediální reprezentace etnických a národnostních menšin obecně. Jedná se především o otázku operacionalizace „příspěvku o Romech“ a identifikace relevantních výzkumných jednotek. Na příkladech odlišné konstrukce vzorku a užití dvou postupů sběru dat ( i) prostřednictvím vyhledávání příspěvků pomocí klíčových slov a ii) úplného sledování) autorka demonstruje zásadní rozdíly v získaných výsledcích. Příspěvek je přispěním k oborové metodologii mediálních studií a sociologie mediální komunikace.

PhDr. Václav Štětka, Ph.D. - Mgr. Jaromír Mazák:
Kdo jsou čtenáři 'alternativních' online zpravodajských serverů v Česku?

Digitalizace mediálního prostředí v posledních letech způsobila nárůst a šíření nových internetových médií, která zpochybňují postavení tradičních zpravodajských značek. Zatímco někteří z těchto nových hráčů na mediálním trhu pracují v souladu s profesními žurnalistickými normami, jiní se necítí vázáni standardy povolání a často se zabývají výrobou a šířením zavádějících či „falešných“ zpráv. Negativní dopad takové alternativní zpravodajské produkce na demokracii, umocněný specifickým prostředím sociálních sítí, je předmětem rozsáhlých debat. Přesto je dosud známo poměrně málo o tom, kdo tvoří čtenáře těchto zpravodajců, jaká je jejich motivace ke konzumaci „alternativních“ médií, jaké jsou jsou jejich postoje k médiím a politice. S využitím dat z průzkumu o konzumaci online zpravodajství z roku 2017 (N = 2003, 18+) se tento příspěvek zaměřuje na vyplnění této mezery a prozkoumání faktorů spojených s konzumací „alternativní“ zpráv uživateli internetu v České republice. Příspěvek se zaměřuje především na čtenáře Parlamentních listů, největší platformy „alternativního“ zpravodajství v České republice. Ti tvoří zhruba 15% vzorku. Vedle sociodemografických charakteristik si analýza všímá, do jaké míry se toto publikum liší od spotřebitelů tradičních mediálních značek a spotřebitelů klasických bulvárních médií, a to z hlediska politických postojů a důvěry v média a vnímané úrovně jejich ekonomické a politické autonomie. Poslední jmenované proměnné jsou obzvláště významné v kontextu probíhajícího procesu oligarchizace české mediální krajiny.

PhDr. Marie Jelínková, Ph.D.:
Uprchlíci jako naše hranice: mediální diskurz uprchlíků během tzv. uprchlické krize v ČR

S nástupem tzv. uprchlické krize byla v českých médiích věnovaná mimořádná pozornost migraci. Téma migrace od té doby v české společnosti rezonuje. Na vnímání migrace mělo zásadní vliv i zobrazování migrantů českými médii. Ve světle teorie sociální konstrukce cílových skupin (Ingram, Schneider 1993, 1997) se proto příspěvek zaměřuje na roli médií v legitimizaci silného proti-uprchlického diskursu v ČR. Po shrnutí základních tezí aplikované teorie a stručného přehledu policy designu vůči uprchlíkům v ČR seznamuje s výsledky obsahové a tematické analýzy 900 novinových článků o uprchlících, které vyšly mezi lety 2014-2015. Výsledky analýzy ukazují, že ČR představuje příklad země, kde negativní mediální pokrytí tématu ovlivňovalo přístup veřejnosti vůči uprchlíkům ještě ve chvíli, kde se na území ČR téměř žádní uprchlíci nenacházeli. Výsledky mediální analýzy pak zároveň dokumentují, že sekuritizaci a proti-uprchlický diskurs jsou v ČR velmi úzce spjaty s euroskepticismem. V závěru příspěvku jsou pak zjištěné výsledky interpretovány perspektivou sociální konstrukce cílových skupin s důrazem na politické implikace zejména v oblasti přesídlovacích kvót, integrace uprchlíků i pravděpodobného budoucího vývoje.

Panel J Výsledky empirických výzkumů
PhDr. Eva Krulichová, Ph.D.

Mgr. Jan Burianec:
2018 – Rok voleb. Co víme nového o tom, jak v České republice volíme?

Příspěvek se bude zabývat „volebním rokem“ (podzim 2017 – podzim 2018) a předvolebními průzkumy obecně z pohledu přední české výzkumné agentury STEM/MARK. Posluchačům budou poskytnuty odpovědi, které by mohly být inspirací v orientaci okolo předvolebních průzkumů: a) Jaká jsou úskalí předvolebních výzkumů?, b) Co ovlivňuje jejich vyšší kvalitu či úspěšnost?, c) Je přesnost předvolebních výzkumů v tuzemské krajině vyšší nebo nižší než v zahraničí?, d) Existuje ideální metodika sběru dat?, e) A proč se v ČR již nevyplatí „exit-poll“? Zmínka bude i o některých „povolebních perličkách“.

Mgr. Danica Schebelle - Mgr. Jan Kubát:
Dopady neúspěšné integrace do společnosti

Prezentující autoři v rámci příspěvku představí realizované ad hoc aplikované výzkumy v oblasti integrace cizinců z třetích zemí v podmínkách společnosti České republiky a jejich metodologii. Realizované výzkumy byly zacíleny např. na identifikaci bariér integrace cizinců, mapování integračních služeb, průzkum veřejného mínění cizinců „o hostitelské společnosti“, specifika integrace nezletilých dětí-cizinců, role žen-migrantek v integračním procesu a vybrané oblasti integrace vysokoškolských studentů-cizinců. Tematickým zaměřením příspěvku bude specifikace předpokladů úspěšné integrace cizinců v hostitelské společnosti s ohledem na průvodní jevy ovlivňující proces integrace. Cílem příspěvku je přiblížit širší odborné veřejnosti zjištění z realizovaných výzkumů v relaci na rizika, která s sebou nese neúspěšná či nezvládnutá integrace cizinců pro hostitelskou společnost. Pozornost bude rovněž věnována problematice vztahů mezi cizinci a majoritní společností a specifikaci předpokladů pro úspěšnou integraci. Vybrané výstupy realizovaných výzkumů tvoří součást „Aktualizované koncepce integrace cizinců – ve vzájemném respektu“ a byly prezentovány i v rámci Auditu národní bezpečnosti v roce 2016.

PhDr. Eva Krulichová, Ph.D.:
Viktimizace a pocit bezpečí jako faktory ovlivňující spokojenost s životem

Spokojenost s životem bývá nejčastěji spojována s manželstvím, prací, příjmy nebo subjektivním zdravím. Naopak výzkum zaměřující se na vliv kriminologických proměnných je do značné míry limitován. Příspěvek proto využívá osm doposud realizovaných vln výzkumu European Social Survey z 22 evropských zemí a analyzuje vztah mezi spokojeností s životem, viktimizací a pocitem bezpečí. Data mimo jiné ukazují, že ti, kteří se cítí v bezpečí, vedou spokojenější život. Určitou souvislost lze pak hledat také mezi změnou v úrovni viktimizace, pocitu bezpečí a průměrné spokojenosti s životem v čase.

Panel K Od neoliberálního k ne-liberálnímu kontextu: Sociální hnutí v temných dobách?
doc. PhDr. Ing. Ondřej Císař, Ph.D.

Mgr. František Znebejánek, Ph.D.:
Radikalizace českého antiimigrantského hnutí

V letech 2015-2016 se v České republice objevilo antiimigrantské hnutí, které reagovalo na vlny imigrantů směřujících do Evropy. Přestože se imigranti České republice vyhýbali a česká vláda veřejně odmítala myšlenku kvót navrženou Evropskou komisí, hnutí se radikalizovalo. Cílem příspěvku je proto poukázat na okolnosti radikalizace hnutí.
Základní informace o radikalizaci hnutí poskytla analýza zdrojů zachycených systémem Anopress, zpráv Ministerstva vnitra České republiky a údajů Českého statistického úřadu.
Příspěvek se snaží určit dimenze radikalizace a prostřednictvím tohoto nástroje pak analyzovat antiimigrantské hnutí. Radikalizaci hnutí vysvětluje teorií politických příležitostí, která kolektivní jednání klade do souvislostí s možnostmi či omezeními jednání ve struktuře politických příležitostí.
Příspěvek naznačuje, že radikalizace hnutí je do jisté míry nezávislá na vnějších okolnostech. Je sice ovlivňována vlastnostmi struktury, ale důležitou roli v jejím vývoji sehrávají procesy, které se odehrávají uvnitř hnutí samého a jsou výsledkem vztahů mezi jeho segmenty.

Mgr. Inna Bell:
Seeking Light at the End of the Tunnel: How Czech Non-Governmental Organisations Survive Illiberal Turns

Organisational research has recently expanded to study organisational survival in non-democratic contexts, such as modern authoritarianism (Spires, 2011; Hsu, Hsu, and Hasmath, 2017) and their transitional successor states (Guarneros-Meza, 2009). However, it focuses primarily on organisations with an oppositional or political agenda. As a result, we know little about how apolitical free-time non-governmental organisations (NGOs) respond to illiberal trends in society. This paper addresses the gap by merging new institutionalism with sociological concepts and theories of illiberal change. I argue that, as a context-driven theory, new institutionalism has great potential for explaining NGO survival during an illiberal turn. The paper builds on the case study of four youth and environmental NGOs (Junák, Pioneer, Movement Brontosaurus, and the Czech Union for Nature Conservation). I draw my analysis from organisational documents and semi-structured interviews with leaders of selected NGOs (2015-2018). I use discourse analysis to examine the link between social, political, and organisational institutions (rules, norms, and ideas), the discourse represented through text (written or spoken), and NGO action. I find that, as political discourse on NGOs becomes increasingly negative, even apolitical NGOs face many challenges, such as legitimacy threats or potential funding cuts. To survive, NGOs resort to lobbying, advocacy or petitioning, as well as the diversification of funding sources.

Mgr. Kateřina Kolářová, Ph.D.:
Emancipační projekty LGBT hnutí a hnutí lidí s postižením a limity 'respectability politics'

Tento příspěvek reaguje na výzvu panelu ke sledování vztahu mezi proměnami sociokultuních trendů jako je sílící a explicitnější propojení konzervativních a nacionalistických ideologií na jedné a proměny sociálních hnutí na straně druhé. Tento vztah sleduje příspěvek skrze kategorie sexuality, genderu a „postižení“ a ptá se, jaké různé role tyto kategorie hrají v ideologickém konfliktu projektu nacionálního konzervatismu s nároky emancipačních hnutí. V příspěvku diskutuji jednak diskurzivní strategie LGBT emancipačního hnutí (specificky nedávné projekty na podporu legalizace „teplého“ manželství, uznání trans* lidí) a emancipačních projektů lidí s postižením („nezávislý život“) k získávání veřejné podpory. Komparace podobností i odlišných strategií pro formulování nároků na uznání a/nebo přerozdělování odkrývá jednak specifické podoby „respectability politics“, ale také to, jakým způsobem (a zda) tyto emancipační projekty konzervativní zpochybňování liberální demokracie dráždí. Komparativní přístup k analýze také naznačuje limity obou strategií, i to, do jaké míry emancipační projekty mohou participovat na symbolickém násilí vůči jiným marginalizovaným skupinám a sociálním projektům. Příspěvek je součástí projektu, který sleduje proměny pojetí občanství, národa, sociální solidarity a spravedlnosti skrze tematizaci „postižení“, ne/způsobilosti, sexuality a rasy/etnicity v kontextu postsocialismu v Československu a České republice.

PhDr. Marta Kolářová, Ph.D.:
Udržitelný životní styl a soběstačnost jako rámce hnutí životního stylu

Příspěvek se zaměří na environmentální „hnutí životního stylu“ (lifestyle movements), která tematizují udržitelný životní styl a soběstačnost. Hnutí životního stylu můžeme definovat jako skupiny, které vědomě a aktivně propagují životní styl jako hlavní prostředek k podpoře sociální změny. V Česku, kde se výrazně neprojevilo transnacionální hnutí Transition zabývající se lokální reakcí na klimatickou změnu a ropný zlom, tematizují udržitelnost spolu se soběstačností zejména tito aktéři: permakulturní hnutí, hnutí za potravinovou suverenitu, hnutí návratu k půdě a ekokomunity. Tato hnutí jsou propojena a zkoumána jako síť aktérů, organizací a jedinců. Příspěvek, jehož datovou základnu tvoří pozorování, hloubkové rozhovory a analýza médií, bude analyzovat hodnotové rámce a akční repertoáry těchto hnutí, jejich paralely a odlišnosti.

Panel L Sociologie a venkov
PhDr. Josef Bernard, Ph.D., doc. PhDr. Helena Kubátová, Ph.D.

prof. PhDr. Dušan, Lužný, Dr.:
Mizející komunikativní paměť a tradice moravského venkova

Příspěvek představuje výsledky empirického šetření, které proběhlo v několika jihomoravských vesnicích (na česko-slovenském pomezí) a které bylo zaměřeno na biografii „tetiček“, tedy žen, které celý život nosily a stále nosí místní kroj. Tento kroj chápou jako součást své institucionální a i skupinové identity a je tedy součástí (nástrojem) udržování lokálních tradic. Výzkum jasně ukázal dvě skutečnosti: a) „tetičky“ jako lokálně uznávané autority a nositelky tradic z dnešního venkova mizejí, b) mladé generace (i ty, které mají k tradicím vztah) tradici stále více chápou jako „folklór“. Tyto skutečnosti jsou důsledkem proměny životního stylu a jsou pravděpodobně nevratné. Otázkou však je: kdo bude nositelem lokální komunikativní paměti v budoucnosti?

Mgr. David Fiedor, Ph.D. - doc. RNDr. Zdeněk Szczyrba, Ph.D. - doc. PhDr. Helena Kubátová, Ph.D.:
Dostupnost primární zdravotní péče na venkově

Cílem příspěvku je prezentovat výsledky předvýzkumu provedeného v rámci plánovaného interdisciplinárního projektu zaměřeného na dostupnost primární zdravotní péče na venkově. Primární zdravotní péčí se rozumí samostatné ordinace praktického lékaře pro dospělé, praktického lékaře pro děti a dorost, zubního lékaře, gynekologa a lékárna. V rámci předvýzkumu realizovaného na jaře 2018 byla ve vybraných venkovských regionech Olomouckého kraje zjišťována (1) dostupnost, (2) spokojenost obyvatel s dostupností primární zdravotní péče. Dostupnost primární zdravotní péče jsme definovali časem, který respondent stráví cestováním za lékařem/do lékárny, a použitým dopravním prostředkem. Při výběru venkovských regionů Olomouckého kraje a stanovení velikosti výběrového souboru pro předvýzkum jsme postupovali ve dvou krocích:
1. Výběr SO POÚ Olomouckého kraje na základě kritéria rurality sídelního prostoru (vyloučili jsme příměstský a suburbánní venkov). Z dvaceti SO POÚ jsme vybrali jedenáct.
2. V obcích SO POÚ jsme prováděli dotazníkové šetření, kdy počet dotazníků v obci odrážel její populační velikost. Minimální počet respondentů v obci byl pět (v nejmenších obcích), maximální počet dotazníků 20. Tímto způsobem bylo vybráno 127 venkovských obcí (asi třetina obcí Olomouckého kraje), ve kterých žije 75 tis. obyvatel ve věku 15 a více let. V zájmovém území bylo nakonec dotazováno 900 respondentů, důraz byl kladen na poměrové zastoupení pohlaví a věku odpovídající populaci.Ukazuje se, že s rostoucím věkem respondenta hraje místní dostupnost v procesu výběru praktického lékaře čím dál větší roli. V případě hodnocení spokojenosti s dostupností zařízení primární zdravotní péče patří senioři k nejméně spokojené skupině venkovského obyvatelstva (s výjimkou gynekologa a zubního lékaře).

Pavel Pospěch:
Venkov jako znak a bitevní pole významů

Když se během sčítání hlasů po druhém kole prezidentské volby v ČR začaly objevovat první výsledky favorizující M.Zemana, chopil se v Zemanově štábu mikrofonu bývalý předseda AK ČR Jan Veleba a začal s podporou celého sálu skandovat: „Ať žije venkov!“. Co to bylo za „venkov“, který se takto nečekaně objevil v primetimu volebního zpravodajství? Byly to obce s nízkou populační hustotou? Nebo odlehlé obce či odlehlé regiony? Nikoliv, Velebův výstup byl příkladem toho, jak funguje venkov jako znak. Nebyl přitom zdaleka jediným. Ve svém příspěvku budu argumentovat, že práce s pojmem venkov jako se znakem je ve veřejném diskursu pozdně moderních společností stále častějším jevem. Venkov jako znak je nositelem určitých významů, které se mění v závislosti na společenském vývoji, na politických a kulturních změnách a také na úsilí aktérů, kteří se snaží venkovu vnutit právě takový význam, který vyhovuje jejich vlastním záměrům. V tomto příspěvku představím některé teoretické přístupy, jejichž prostřednictvím je možné studovat venkov a jeho dichotomický vztah k městům jako znaky. Na několik příkladech ukážu, jak lze významy znaku „venkov“ pozorovat a analyzovat a zdůrazním roli (a) politiky a politických nástrojů rozvoje venkova a (b) současného hodnotového rozdělení české společnosti.

PhDr. Josef Bernard, Ph.D.:
Kam zmizeli chudí venkované? Chudoba na ose venkov-město v evropských zemích

Příspěvek je věnován tématu venkovské chudoby, a to v celoevropské komparativní perspektivě. Vychází z paradoxního zjištění, že většina důležitých odborných studií o chudobě na současném venkově pochází ze zemí, v nichž je míra venkovské chudoby nízká, a problémy s chudobou jsou typické spíše pro velká města. Na druhou stranu, v Evropě existují rovněž země, v nichž se chudoba a s ní související materiální deprivace výrazně koncentrují na venkov. Skutečnost, že v části Evropy jsou obyvatelé venkova chudší než obyvatelé měst, a jinde naopak, dosud nebyla podrobena důkladnému rozboru.
Hlavním cílem příspěvku je nalézt a posoudit vliv faktorů, které ovlivňují rozdíly v míře chudoby a deprivace ve městech a na venkově. V příspěvku jsou diskutovány možné vlivy populační hustoty na chudobu, role zemědělství, efekty souvisejících s mezinárodní migrací, význam celkové ekonomické rozvinutosti země a konečně též vliv postsocialismu.
Tyto faktory jsou v příspěvku analyzovány s využitím mezinárodního datového souboru EU-SILC. Výsledky analýz naznačují, že zvýšená chudoba na venkově je především velmi těsně spojena s celkovou ekonomickou situací země. V chudších evropských zemích je problém chudoby výrazný právě ve venkovských oblastech. S rostoucí mírou ekonomického rozvoje se chudoba silněji přesouvá do měst. Tento mechanismus zřejmě souvisí se změnami trhů práce a podobou urbanizace v ekonomicky vyspělých zemích.

Panel M Mezinárodní migrace obyvatelstva: Máme se čeho bát?
Mgr. Dita Čermáková, Ph.D.

Mgr. Luděk Jirka, Ph.D.:
Etnická návratová migrace ze západní Ukrajiny: Migrační politika České republiky a strategické jednání potomků krajanů

Tento příspěvek se zaměřuje na migraci mladých Ukrajinců s českými předky ze západní Ukrajiny do České republiky. Česká politika umožňuje potomkům krajanů získat trvalý pobyt do šesti měsíců od podání žádosti díky potvrzení o příslušnosti ke krajanské komunitě v zahraničí, ale sami potomci krajanů kvůli historickým důvodům nutně neudávají subjektivně pociťovanou přináležitost s českým národem, ale inklinují k ukrajinskému etnickému vědomí. Imigrační politika České republiky vůči krajanům je vázána na biologickou sounáležitost a potomkům krajanů stačí k imigraci příslušné dokumenty o českých předcích, čehož si jsou potomci krajanů vědomí. V případě migrace se tak nejedná o návratovou migraci, která předpokládá diasporickou formu sounáležitosti, ale o etnickou návratovou migraci, která se na předky pouze odvolává, poukazuje na strategické jednání a etnická sounáležitost s českým národem absentuje (např. Tsuda 2009, Joppke 2005). Tato migrace tak navazuje spíše na tradiční proud ukrajinské migrace do České republiky než na návratovou migraci.

Mgr. Lenka Pavelková, MSc.:
Globální myšlení českých studentů před a po 'migrační krizi'

V letech 2015 a 2016 zažila Evropa zvýšený příliv migrantů, zejména uprchlíků z Blízkého Východu a z Afriky. Pro velkou část Evropy byla tato situace šokem, i přesto, že se dala předvídat vzhledem k ozbrojeným konfliktům a klimatickým změnám ve zdrojových zemích. Média a politici začali velmi rychle používat termíny „migrační krize“ a „uprchlická krize“ – ta se ukázala jako dosti zásadní zkouška pro soudržnost Evropské unie a její schopnost reagovat na závažnější a urgentní problémy.
Zvýšené počty příchozích uprchlíků byly bohatě dokumentovány v médiích a vedly k politizaci tématu migrace i v zemích, kde dříve toto téma výrazně nerezonovalo (Česko, Slovensko). Tzv. migrační krize se pak samozřejmě odrazila i v mínění a názorech veřejnosti, včetně té české. V Česku se v tomto období začalo téma migrace a uprchlictví diskutovat snad všude ve společnosti. Jako jinde, i v Česku se objevilo mnoho projevů nenávisti a strachu, bohužel podpořeného nejedním politikem. Zároveň jsme ale mohli sledovat mnoho projevů solidarity a vůle pomoci lidem v nouzi.
V příspěvku se budu zabývat globálním myšlením českých středoškolských studentů před a po „migrační krizi“. Globální myšlení je koncept, se kterým poprvé pracovali Sampson a Smith (1957). Ti ho definovali jako hodnotovou orientaci, která se vztahuje k lidstvu jako celku a kromě znalostí o světovém dění zahrnuje i pocit sounáležitosti a solidarity s ostatními státy a národy. Z principu věci do globálního myšlení spadá i migrace a přístup ke svobodě migrace mezi zeměmi světa.
Cílem příspěvku je zhodnotit, zda a jak „migrační krize“ a související mediální zprávy způsobily změny v globálním myšlení českých studentů ve věku od 15 do 17 let. Pro analýzu je využito dotazníkové šetření na českých středních školách z let 2011 a 2016.

RNDr. Jiří Hasman, Ph.D.:
Regionální diferenciace ve vnímání mezinárodní migrace studenty středních škol a její podmiňující faktory

Český veřejný diskurs v posledních letech silně akcentuje přesvědčení o výrazném a neustále se prohlubujícím rozdělení české společnosti, které má též významný geografický rozměr, což se projevuje jak odlišným vnímáním společenských problémů, tak i následně odlišným volebním chováním populace. Jednou z otázek, na níž obyvatelstvo v různých regionech reaguje velmi odlišně, je vnímání migrantů a migrace obecně. Cílem prezentovaného výzkumu bude proto zhodnotit, do jaké míry se toto vnímání liší napříč regiony, ale též jaké faktory mohou toto rozdílné vnímání podmiňovat. Za tímto účelem bylo provedeno dotazníkové šetření mezi studenty středních škol ve třech českých krajích, během něhož byly zjišťovány jak různě koncipované postoje k mezinárodní migraci, tak i další charakteristiky studentů, které mohou tyto postoje ovlivňovat.

Bc. Vít Bořil - Bc. Jonáš Suchánek:
Dopady tzv. 'migrační krize' na negativní postoje vůči imigrantům a na volební podporu strany SPD

Příspěvek se zabývá dopady tzv. „migrační krize“ na vývoj negativních postojů k imigrantům a uprchlíkům v členských státech EU v letech 2014–2017 a rovněž na geografii volební podpory strany Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (dále SPD) v posledních volbách do PSP ČR (ve srovnání s podporou hnutí Úsvit přímé demokracie ve volbách předchozích). Obě části příspěvku se opírají především o koncept pomyslné skupinové hrozby. Negativní postoje majoritních populací jsou ovlivněny jak kontextuálními faktory (charakteristikami zemí, v nichž tito příslušníci žijí), tak faktory individuálními. Ukazuje se, že kontextuální faktory měly značný vliv na negativní postoje k imigrantům a velký vliv na negativní postoje k uprchlíkům, přičemž postupem času docházelo nejprve k nárůstu (rok 2015, resp. 2016) a následně k poklesu těchto vlivů. Úroveň vzdělání, preferovaná sociální identita a různá historická zkušenost s imigrací měly výrazně polarizovaný vliv na negativní postoje k uprchlíkům. Efekt některých individuálních faktorů se navíc výrazně lišil napříč členskými státy EU. Geografie volební podpory SPD napříč Českem (v obcích s pověřeným obecním úřadem a zároveň v samotných obcích) byla zkoumána metodami prostorové autokorelace, lineární regrese a geograficky vážené regrese. Faktický podíl imigrantů v daných územních jednotkách neměl zásadní vliv na volební zisk SPD, nýbrž to byly spíše určité socioekonomické a demografické atributy, které vysokou podporu SPD podmiňovaly. Tyto faktory i celá geografie volební podpory SPD se oproti Úsvitu změnily směrem, který lze do jisté míry spojit právě s proměnou rétoriky, posunem k populisticko-nacionalizačnímu diskurzu a jasnému antiimigračnímu postoji SPD.

Panel N1, N2 Teorie aktér-sítí v české sociologii
Mgr. Petra Tlčimuková

N1
Zdeněk Konopásek:
Co je translace, sociologicky vzato

Bruno Latour občas zmiňuje, že ANT by možná bylo lépe nazývat sociologií překladu. To proto, že skrze pojmy jako síť a aktér (spojené pomlčkou) často uniká to hlavní – skutečnost jakožto vždycky trochu nevyzpytatelné uskutečňování. V příspěvku rozeberu hlavní nedorozumění okolo pojmu translace. Budu přitom využívat empirických příkladů z případové studie publikované nedávno pod názvem „Lost in translation: Czech dialogues by Swedish design“ (Konopásek, Soneryd & Svačina, 2018), která rozebírá aplikaci původně švédského modelu pro dialog s veřejností v českém prostředí. Zvláštní pozornost budu věnovat politickému a kritickému rozměru takové analýzy.

Mgr. Martin Švantner, PhD.:
Není aktéra bez aktantu: sociální věda, strukturální sémantika a jedna debata o povaze poznání skrze znaky

Jak poznáváme „sociální realitu“ a „realitu“ vůbec? Není to ani výlučně skrze naše „smysly“ a „přirozené aspekty lidské bytosti“, ani výlučně skrze „sociálně konstruovaná paradigmata“ a „jazyk jako arbitrární systém znaků“. Je to skrze specifickou ontologickou relaci, která spojuje to, co se tradičně dělí mezi „přírodu“ a „kulturu“, tedy to, čemu říkáme „znak“. Záměrem teoretického příspěvku je poukázat na to, že tato kruciální představa se nachází v jádru celé ANT. Jinými slovy, cílem je poukázat na vybrané aspekty ANT vázané na dvě základní paradigmata znakové teorie, a to v oblasti obecné epistemologie sociální vědy. Jednak na dědictví pojetí vztahu aktér-aktant, které ANT takřka beze zbytku přebírá z post-hjelmslevoské ideje strukturální sémantiky J. A. Greimase a v druhém plánu na diskusi v rámci tzv. „nového realismu“ a „ontologického“ obratu v sociální vědách, která znovu objevuje Peircovu sémiotiku a pragmati(ci)smus. Tyto teoretické aspekty příspěvek ilustruje na nedávné debatě mezi B. Latourem a E. Kohnem o povaze znaku (jakožto buď ontologické nebo transcendentální relace) a obecné teorie poznání v sociálních vědách.

Mgr. Tomáš Karger, Ph.D.:
Kultura a kognice jako explanační principy ve studiu kolektivní paměti

V českém kontextu je výzkum kolektivní paměti zpravidla založen na konstruktivistickém přístupu, jenž původně vytyčil Maurice Halbwachs. Tento přístup však předpokládá všudypřítomnost stabilních významových struktur, kterými je vysvětlováno jednání aktérů. Nadindividuální významové struktury tak můžeme označit za explanační principy, kterými badatelé vysvětlování pozorovaných jevů ukončují. Záměrem příspěvku však je ukázat, že taková explanační strategie vede ke zužování výzkumného pole a upozadění otázek o vytváření a difuzi představ o minulosti. Těmito otázkami se zabývají některé kognitivní přístupy postupně se etablující v českém prostředí. Jejich společným předpokladem však je existence neurofyziologických invariant, které determinují difuzi kulturních reprezentací a přinášejí tak podobně úzkou sadu explanačních principů, tentokrát z oblasti lidské fyziologie. Výše uvedené přístupy budou podrobeny kritice z pozice Actor-Network Theory a souvisecících přístupů. V návaznosti na to je cílem příspěvku nastínit přístup, který by se při zkoumání jevů jako je kolektivní paměť byl schopen vyhnout redukci na kulturní či biologické faktory a který by dokázal zůstat zaměřený na úroveň sociálního uspořádání různých kombinací aktérů a objektů ve zkoumaných situacích.

Michal Synek - Dana Hradcová -Radek Carboch - Dita Jahodová:
Mezi tichem a záležitostmi péče: Etnografie kognitivní dis/ability

Při práci s lidmi žijícími s kognitivní dis/abilitou – doma, v komunitní péči nebo v centru zdravotně-sociálních služeb – jsme se setkávali s různými způsoby, jak zůstávat (spolu) ve víru potíží. Ve skupině výzkumníků, z nichž každý má jinou průpravu a pracoval s jinými partnery, jsme vyprávěli malé narativy zachycující jedinečnou důstojnost mnohočetných vzorů života s dis/abilitou. V následných diskusích jsme si však uvědomili, že i když naše příběhy věrně popisovaly složitost péče o lepší žití a umírání, chvíle, kdy činy a výpovědi lidí označených za postižené byly odsunuty do říše nepřeložitelného odkazem na jejich kognitivní nedostatečnost, nebyly uspokojivě artikulovány. Začali jsme se ptát, zda náš zájem o lokální vzory koherence a zakotvení výzkumu v ANT a materiální sémiotice nepropůjčily našim příběhům nemístně neproblematické vyznění. Nezakryl snad “machiavelismus” ANT a “barokní” styl vyprávění “syrovou” realitu každodennosti?
V našem příspěvku si v odpovědi na tyto výzvy klademe otázku, jak se v péči a ve výzkumu inspirovaném ANT šíří a rozptyluje ticho obklopující kognitivní dis/abilitu. Spolu s posunem od komponování ke kritice se však chceme vydat také opačným směrem – ptáme se, zda trosky zneschopňujících diskursů zničených útokem kritiky mohou být znovu osídleny prostřednictvím formulování kritických záležitostí péče.

N2
Tomáš Kobes, Ph.D.:
Symetrický relacionizmus Actor-Network-Theory

Jednou z podstatných charakteristik Actor-Network-Theory (ANT) je rozdíl mezi sociologií sociálního a sociologií asociací. Zatímco sociologie sociálního je charakteristická především neustálým očišťováním, v němž se předpokládá existence specifických sociálních vazeb indikujících přítomnost skrytých společenských sil, tlaků či struktur, sociologie asociací do zorného pole dostává míšení heterogenních prvků. Míšení je středobodem ANT, kolem kterého buduje svůj symetrický relacionizmus. Záměrem příspěvku je za využití příkladů z autorova terénního výzkumu představit některé z principů tohoto relacionizmu (měřítko, relace a diference), které jsou pro epistemologii ANT podstatné a ve vztahu především ke klasické sociologické teorii inovativní.

Mgr. Milan Fujda, Ph.D.:
Zlomvazka: Praxe mimo víru a nevíru

Zlomvazka je běžně využívaný dar – talisman k zajištění štěstí. V souladu s formulí „zlom vaz“ se rozdává před důležitými, kritickými událostmi, jejichž průběh a výsledek sice osoba, jež jimi má projít, může ovlivnit vlastní pílí a důkladnou přípravou, událost ale i tak obsahuje příliš mnoho neznámých na to, aby šlo výsledek garantovat.
Jednou z typických situací tohoto druhu jsou premiéry divadelních představení. Bez ohledu na důkladnost příprav, zůstává úspěch premiéry takříkajíc „ve hvězdách“. Existují ovšem také magické způsoby, jak k úspěchu přispět. Ani výsledky této intervence však nejsou zaručené. Aktéři to dobře vědí a nespoléhají se na to. K praxi přistupují vděčně, ale vlastně v ní nevěří. Přesněji ani věří, ani nevěří. Spíš jsou potěšeni tím, že na ně někdo myslí a „drží jim palce“. To je samo o sobě podstatné a též to pomáhá.
Toto vyjadřuje i oblíbená a vděčně přijímaná formule „myslím na tebe“ nebo „budu na tebe myslet“, která slouží v podobných situacích jako v zásadě očekávaná rituální fráze. Pokud se nedostaví, lze si celou situaci přeložit též jako „nezáleží mi na tobě“.
Takto je uvedené magické rituální jednání včleněno do mezilidských vztahů, a nepřekvapí proto, že pro zúčastněné je důležitější osobní zúčastněnost ostatních než věroučný obsah dané praxe. Ten, důsledně vzato, nikoho příliš nezajímá. Takové situace nejenže dosvědčují sociologickou směšnost tázání se po víře a nevíře, ale umožňují také hlouběji prozkoumat latourovskou formu zprostředkování přítomnosti druhého.

Mgr. Petra Tlčimuková:
Ontologie buddhovství aneb zkoumání sociologických kontroverzí na případu Ničirenova buddhismu

Náboženství v moderní společnosti je v klasických sociologických teoriích pojímáno jako oblast disponující nemateriální, duchovní složkou, jenž je oddělená a přesahuje vše světské a tělesné. Modernistické teorie z toho důvodu převážně nepřiznávají náboženskému ontologický status. Oddělení nemateriálního a materiálního, respektive povaha jejich vztahu a vzájemného vlivu, je zdrojem neustálých diskuzí a sporů.
Odmítnutí předpokladů modernity a vytvoření teorie-aktér sítí, z níž v příspěvku vycházím, jsou významným příspěvkem do této debaty a nabízí teoreticko-metodologické zázemí, které umožňuje empiricky zkoumat náboženství a vyrovnat se s otázkou jeho ontologie i objektivity jeho vědeckého výzkumu. Prezentovaný příspěvek je případovou studií, která podává etnografický vhled do fungování organizace Sóka Gakkai International, globální buddhistické laické organizace řadící se pod školu Ničirenova buddhismu pocházející z Japonska. Projekt Lidské revoluce spočívající v plné realizaci lidského potenciálu jedince a dosažení světového míru SGI prosazuje skrze šíření praxe recitování formulky daimoku před svitkem nazvaným Gohonzon. S cílem zodpovědět otázku po vztahu materiálna a nemateriálna v Ničirenově buddhismu se zaměřím na daimoku jakožto nemateriální složku a jeho materiální protějšek Gohonzon, jejich povahu a místo ve svět vytvářejících aktivitách členů SGI.

Mgr. Tomáš Ledvinka, Ph. D.:
Radikální alterita práva: Teorie síťí-akterů v kvalitativním výzkumu právních praktik

„Právní bestie,“ jak se kdysi vyjádřil Latour o soudním aparátu a štosech právních komentářů v kancelářích soudců, je v české sociologii tradičně meta-deskriptivní veličinou. Zkoumají se aspekty práva, dopad práva na fakticitu, ale nikoliv přímo právo ve své nejvlastnější činnosti. Velké rozdělení práva a společnosti, práva a techologie apod. však v kvalitativním výzkumu nefunguje. V jeho mikroskopickém pohledu je právo technické či vědecké stejně jako normativní a rituální. Tento příspěvek má na obecné úrovni reflektovat pohled na právní praktiky jako součást technologie dokazování a rozhodování prostřednictvím dlouhodobého kvalitativního výzkumu autora. Autor přitom naváže na své ANT články Subaltern law (2016) a From Border to Distance (2014) a pokusí se reflektovat, jak se pod vlivem pokračujícího výzkumu změnila jeho původní interpretace Latourovi Továrny na právo a McGeeovi Normativnosti síťí (v SocCas 2017, 3; 2014, 6). Zaměří se přitom především na užitečnost latourovských metafor, na jedné straně, a analytických pojmů, na druhé straně, při popisu a konceptualizaci právní reality/alterity.

Panel O Analýza sociálních sítí
Mgr. Tomáš Diviák

Mgr. Tomáš Diviák:
Smrtící vazby: kombinace analytické sociologie a síťových modelů v případové studii metanolové aféry
Tato studie zkoumá síť aktérů zapojených v tzv. metanolové aféře s pomocí dat získaných ze soudních spisů. Studie vychází z analýzy sociálních sítí, přičemž kombinuje teoretický rámec analytické sociologie s metodologií statistických modelů určených pro síťová data. Nejprve je formulována teorie jednání aktérů v kriminální síti, která následně umožňuje identifikovat relevantní relační mechanismy, které mají potenciál vysvětlit, jak struktura sítě jako celek vznikla. Struktura sítě je popsána pomocí deskriptivních síťových metrik a vliv jednotlivých relačních mechanismů empiricky testován pomocí exponenciálních modelů náhodných grafů. Výsledky deskriptivní analýzy ukazují, že dvojice aktérů schopných vyrábět jedovatou směs byla v poměrně krátké, byť ne optimální, vzdálenosti k ostatním aktérům, což umožnilo rychlou distribuci inkriminované směsi alkoholu a metanolu. Výsledky modelu naznačují, že byla struktura sítě formována mechanismy triadické uzávěry, proti-tendence ke koncentraci vazeb a translace vazeb předcházejících ve vazby operační, zatímco mechanismy spojené se zkušenostmi ve sféře legitimního podnikání se projevují jako nevýznamné. V závěru jsou diskutovány implikace užití analytické sociologie i statistických síťových modelů pro studium organizovaného zločinu.
Petr Ocelík - Lukáš Lehotský:
Diferenční participace: případ opozice vůči těžbě uhlí v Mostecké pánvi

Příspěvek analyzuje případ opozice vůči těžbě uhlí v Mostecké pánvi. Zaměřuje se přitom na vysvětlení diferenční participace, tj. různé míry zapojení jednotlivců do opozičního hnutí. Environmentální opozice je ve veřejném diskursu zpravidla rámovaná prostřednictvím konceptu „Not-In-My-Backyard“, který předpokládá, že opozice je důsledek nezávislé racionální kalkulace jednotlivců, kde geografická blízkost oponentů zvyšuje jejich individuální náklady a snižuje jejich individuální zisky, ústící v kolektivně sub-optimální řešení. Proti tomu stojí řada soupeřících vysvětlení zdůrazňujících význam kontextově-definovaných faktorů a kritizujících individuální úroveň analýzy. V příspěvku stavíme na tomto výzkumu a zaměřujeme se na význam ukotvenosti aktérů v sociálních sítích dlouhodobé spolupráce a výměny informací prostřednictvím rámce autologistického atribučního modelování.

PhDr. Daniel Topinka, Ph.D. - Mgr. et Mgr. Tomáš Janků:
Analýza sociálních sítí cizinců z Ukrajiny a Indie v Brně

Příspěvek představí hlavní výsledky analýzy sociálních sítí cizinců ze třetích zemí – z Ukrajiny a Indie, kteří žijí v Brně. Život cizinců se neodehrává v izolaci, naopak je protkán předivem sociálních vztahů. Vhled do těchto vztahů umožnila analýza sociálních sítí, která rozkrývá povahu vztahů a propojení mezi jedinci. Výsledkem analýzy, kterou jsme zpracovali tzv. egocentrickým přístupem a zaměřili se přitom na sítě pomoci, je grafické vyobrazení prvků zkoumaného sociálního systému a vzájemných vztahů. Příspěvek představí nejen hlavní výsledky analýzy, porovná obě sítě a představí jejich základní charakteristiky, obsah vzájemných směn, transakcí a komunikací, ale bude se věnovat také implikacím pro tvorbu lokální integrační politiky ve městě Brně a integrační politiku vůbec.

Matouš Pilnáček:
Konceptualizace postoje jako sítě na příkladu prezidentských voleb

Příspěvek představuje konceptualizaci postoje jako sítě jednotlivých úvah, konceptů a pocitů a srovnává ji s dalšími běžnými konceptualizacemi postoje v sociálních vědách. Zabývá se otázkou možností měření postojové sítě v rámci standardního dotazníkové šetření. Na tomto základě jsou ukázány možnosti využití otevřených otázek k mapování sítě tématů voleb pomocí dat z prezidentských kampaní v letech 2018 a 2013. Jsou nastíněny možnosti využití jednotlivých metrik analýzy sociálních sítí pro popis sítě témat z hlediska její hustoty a určení významných témat z hlediska propojení sítě.

Panel P Vězeňství z perspektivy sociálních věd
Mgr. Lukáš Dirga

Ing. Alena Lochmannová, MBA:
Tělo odsouzeného jako nástroj interpretace tzv. druhého života

Lidské tělo nemá hranic. Je možné jej považovat za artefakt, stejně jako za významný nástroj neverbální komunikace. Ve vězeňském prostředí toto platí ve zvýšené míře. Autorka příspěvku v reflexi vlastního pětiletého etnografického výzkumu realizovaného v českých mužských věznicích přiblíží tzv. druhý život odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody, který je možno percipovat a explanovat skrze disciplinaci, modifikaci a semiotizaci těla odsouzeného. Pozornost bude věnována problematice různých modifikací ve vazbě na gender odsouzených, hierarchizaci, víru, ekonomickou směnu, radikalizaci či fyzický a psychický útlak. Cílem příspěvku je otevřít diskusi a přiblížit odlišný pohled na práci s odsouzenými muži ve výkonu trestu odnětí svobody s využitím potenciálu sociálně vědního výzkumu a jeho výsledků.

PhDr. Petr Juříček, Ph.D.:
Strach ve vězení - fikce nebo realita ?

Příspěvek se zabývá strachem v prostředí, do kterého se dostávají pachatelé trestných činů, které soud odsoudil k trestu odnětí svobody. Diskutovány budou obavy vězňů z vězeňského prostředí (uvnitř věznice i navenek), přestože svým ilegálním jednáním navodili právě pocit strachu nevinným lidem. Autor bude řešit samotný vliv tohoto jevu na reedukační činnosti při uvěznění a zaměří se na komparaci pohledu člověka umístěného do vězení poprvé a zkušeného recidivisty.

Mgr. Lukáš, Dirga:
Mezi teorií a praxí: reflexe vězeňského výzkumu z pozice 'outsidera' a 'polooutsidera'

Na základě reflexe vlastních zkušeností z dříve realizovaných terénních výzkumů budou autorem diskutována specifika sociálně-vědního výzkumu ve vězeňském prostředí. Důraz bude kladen primárně na kvalitativní metodologii a přínosy/limity realizace výzkumu z pozice tzv. „outsidera“ a „polooutsidera“. Přednesený příspěvek naváže na probíhající odbornou diskuzi o možnostech využití kvalitativní metodologie ve vězeňském výzkumu. Autor příspěvku se dlouhodobě věnuje penitenciární sociologii a ve svých výzkumech využívá kvalitativních metod.